Propadla jsem kouzlu Pinterestu. A i když mám oblastí a
témat ke sledování víc, jako již tradičně jsem se začala nejvíc nořit do
problematiky autismu. A tady jeden kousek, který podepíšu:
Pro neanglisty:
Jsou lidé, co svého hrdinu nikdy nepotkají. Já jsem tomu svému dala
život.
A tady je ten můj:
Hrdina, který se...
....před týdnem
poprvé, pyšně a s radostí vedl s kamarádkou za ruce.
...už nebojí jíst
zmrzlinu.
...během dvou dnů
naučil několik říkanek a písniček.
...pokouší říkat nová
a nová slova, i když jsou na něj moc těžká.
...se naučil, jak a
kdy se volá. Když je jeden z nás pozadu, slyšíme jeho spontánní MÁMOOOO!
TÁTOOOO!
...naučil kamarádit s dětmi
a nebýt jen vedle nich.
...rozhodl, že bude
mámě pomáhat, a už několikrát si sám do šuplíku uložil své vyprané spodní
prádlo a ponožky.
...zcela náhle a
samostatně rozhodnul čůrat venku vestoje (nemyslete si, toto JE překročení Rubikonu:-)
Je to jen několik úspěchů poslední doby. V měřítku jeho
hendikepu jsou obrovské! Vzhledem k tomu, kolik překážek překročil a kolik
mílových kroků za uplynulé tři roky ušel, je to hrdina. Pro mě určitě! Pere se
statečně, ten náš autík:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat