Letos se pokouším na rčení „Jak na nový rok, tak po celý rok“ nemyslet.
Jelikož můj muž leží ve vysokých horečkách, já mám rýmu a hlavně strach o něj.
(Už) loňský Silvestr jsme prožili
tak, jak si zřejmě velká část republiky neumí představit. Už před jedenáctou hodinou v peřinách
a s touhou zaspat to hromobití – petardy a spol. Ostatně předchozí rok to
bylo podobné. Nějak mě to každým rokem baví míň a míň. Letos jsem jaksi včas
neusnula. Ohňostroje a jim podobné atrakce nebraly konce a duněly ze všech
stran. Jsem známý odpůrce facebooku a vypadá to, že se stanu i odpůrcem
programového slavení na konci roku.
Ohňostroje byly opravdu dlouhé,
nekonečné a rány se ozývaly, odhaduju, minimálně do jedné hodiny. Z toho,
co jsem koutkem svého otráveného oka zahlédla, jsem pochopila, že lidé do
pyrotechniky investují hodně velké peníze. A to má teprve dnes proběhnout
oficiální městský ohňostroj. Na ten se ráda podívám, zasním se nad přelomem
letopočtu, zadumám nad tím, co je přede mnou a co za mnou. Ale zoufale nerozumím
tomu, v čem někdo spatřuje zábavu, když odpaluje jednu atrakci za druhou. A
že se mu do toho chce dát tolik peněz. Je to zkrátka mimo mé chápání.
Stejně jako vozíky plné lahváčů a
vnucující se myšlenka, že třicátého prvního se prostě musí pořádně slavit!!
Stejně jako přezdobené, neuroticky blikající domy, které mají symbolizovat
vánoční svátky. Stejně jako totální panika lidí v obchodech, jako kdyby
nás čekaly týdny bez otevřených marketů. Začíná mě ten vše obklopující konzum
děsit jako nikdy dřív. Ostatně, první leden mi připadá pro lidi jako „svatější“
svátek než ty ostatní. Na Štědrý den normálně můžete jít do obchodu. Na Nový
rok jen na minimu místech. Připadá mi to smutné, i když si samozřejmě
uvědomuju, že 24. 12. přece jde ještě o nákupy, o byznys… a že prvního ledna se
hájíme, jelikož je pro nás důležité ten konec roku pořádně zapít. Možná je to
přísné posouzení, co já vím, ale o kultuře českého národu to nic pěkného
nevypovídá.
Hrozně ráda se na přelomu roku
zastavím, vzpomínám a bilancuju. Letos se na nový rok dívám vzpřímeně,
pozitivně, s radostným očekáváním. Letos se u nás překročilo mnoho
rubikonů a padlo několik zásadních rozhodnutí. Jsem pyšná, jak jsme uplynulý
rok zvládli, a těším se na další. Ale teď, teď už se nejvíc těším na to, až
mému muži bude líp. Protože prostě nic není důležitějšího než rodina a zdraví.
Upřímně to všem přeji. Šťastný a radostný rok 2016 všem!
Žádné komentáře:
Okomentovat