HALO!

Stal se ze mě profesionální povaleč. Nebylo to tak těžké. Po (docela dlouhé) sérii vánočních návštěv a se spuštěnou rýmečkou to v nastalých volných dnech přímo volalo po dece a čaji! A mám to štěstí, že Kubíkova skvělá vánoční forma zatím fantasticky drží. Neboli nenastávají krize a válení je tím pádem povoleno. 

Na to, že je chlapeček doma už přes dva týdny, zvládá ten trochu stereotypní režim velmi dobře. I přes občasnou zjevnou nudu působí nadmíru spokojeně a ani nemá potřebu chodit nějak ven. Je doma rád, rád se svýma novýma hračkama, rád s námi. Je to tak vidět! Tak si to užíváme! Dneska nás tahal na vláčkodráhu a my po něm chtěli nejdřív úklid autíček. Jenže autíček bylo vytahaných hodně. Chvilku se tam zřejmě o úklid pokoušel (zpátky v krabici jsem našla až tři auta!:-) a pak dorazil za námi do kuchyně, demonstrativně se opřel o stůl a skryl si oči v dlaních na znamení silného stesku:-) Když jsme se nad ním ustrnuli, prohlásil, že budem dělat hají. Máma, táta, Kuba. Tahal nás do ložnice. Pak začal ukazovat do obýváku a zvolal „kokoje!“ (= do pokoje), za tím následovalo „pejinu!“, tak jsme zas poslušně sebrali peřinu a jali se ležet v obýváku. Umístil nás podle svých představ, přikryl a neskutečně roztomile se začal samou spokojeností chichotat. Jinak se tomu ani říct nedá. 

Ovšem dnes to nebralo konce. Své dovednosti rozšířil o jednu další. Už bych svůj telefon neměla nechat jen tak povalovat poblíž, jelikož se s ním naučil telefonovat. Nejdřív tak „nasucho“ chodil po pokoji, dával si ho k uchu a opakoval „Hao! Hao!“ A tak jsem mu to, já bláhová, ukázala. Jak vytočit tátu (no ne že by to občas neuměl:-) A začala série vtipných telefonátů z jedné strany bytu na druhou. Vždycky říkal „Hao! Hao!“ A pak se rozhodl, že to ukončí, a suverénně povídá: „Hau.“ Neboli ČAU. My se tak nasmáli! Já už pak méně, když neustále chtěl volat znovu a znovu. 

A tak se dnes kocháme a rozněžňujeme a strašně moc si uvědomujeme, jak je Kuba dlouhou dobu hodný. A že se toho za poslední dobu hodně naučil. Zase už pracujeme na logopedii, zkouší spoustu nových slov, zpívá jako o život a v těch zpěvech je stále více textu. Má samozřejmě pamatováka, ale s výslovností je na štíru. Ale jak to tak bývá, opakování je skutečně (a zejména u těchto dětí) matka moudrosti a jak tak jedem ty písničky pořád a dokola, Kuba začíná hezky dosazovat slova. A konečně, začíná místo máma a táta zkoušet i maminka a tatínek. Zatímco tatínek mu docela jde, ze mě se stala MAKINA:-) Jemu přeskakujou písmenka, ale makina naprosto překypuje štěstím. Připravil nám opravdu krásné svátky!