Nedávno se mi poštěstilo strávit prodloužený víkend jen s mým
mužem. Je to ojedinělá událost a tentokrát byla spojena i s ojedinělým zážitkem.
Andre Rieu koncertoval v Praze a my si to nadělili na desetileté výročí.
Už před koncertem mého muže varovali, že Rieuho poslouchají
jen důchodci. Nedbala jsem a čekala jsem, co zažijeme. Když jsme se vydali
metrem do O2 arény, potkali jsme několik starších párů, které můj muž se
smíchem tipoval na návštěvníky koncertu. Pořád ještě jsem nevěřila. Měla jsem.
U místa konání se rojily davy a takových 80% mělo věk 60 a
výš. A někdy dost výš. Ovšem byly to skupiny rozmanité. Stojíme venku u coly a
ještě nasáváme čerstvý vzduch, než zalezeme dovnitř. A vtom slyšíme: „No to si snad děláš prdel??! Co to tady
jako předvádíš??“ Vyslovila elegantní starší dáma směrem ke svému muži,
který si podle našich odhadů chtěl jen kvůli teplu sundat sako...módní policie
zosobněná jeho ženou to nekompromisně zarazila a chudák se nemotorně soukal do
napůl svlečeného saka zpátky. Bylo mi ho líto:-)
Když jsem viděla ty fronty u vstupu a pochopila, že všichni
procházíme bezpečnostní kontrolou jako na letišti, byla jsem ráda, že jsme
přišli dřív. On ten proces kontroly kabelek nebyl tak úplně jednoduchý a tempo
bylo trošku zpomalené. Vevnitř se nám odhalilo hotové panoptikum. Nelhali nám.
Opravdu tam byla velká většina seniorů a seniorek. Ale bavili jsme se, ne že
ne.
Ty módní kreace!! Jedna paní tam měla nádhernou sukni
pokrytou notovými osnovami. Potud dobré. A pak to začalo. Páreček středního
věku – ona s přemírou make-upu, zlatých doplňků a sebevědomí se procházela
jako po mole, v jedné ruce pivo v plastu a druhá ruka tahala z pytlíku
jednu brambůrku za druhou. Taky jsme narazili na pokus o potetovanou a brutálně
temnou Rooney Mara, který sice očividně chtěla působit na širé okolí, ale na
novou dívku, co si hraje s ohněm, tak úplně nevypadala. Zábavná byla paní
v šatech, ovšem s krosnou na zádech a ledvinkou na bříšku.
Přestože občerstvení bylo, jak jinak, šíleně drahé, velká
část návštěvníků se na něj radostně vrhla ještě před vystoupením. Už z toho
jsme měli pochopit, že je tam hodně turistů. Ale ne vždy to může znamenat
určitou úroveň. Zatímco naše důchodce jsme bezpečně poznávali podle nemožných
kalhot, ponožek v sandálech a nevkusných příručních tašek, ti cizí měli
možná lepší vizáž, ale taky rezervy. Většina se totiž na místní variaci na
smažená jídla vrhla, jakoby týden nejedla. Dorazila nás ovšem trojice žen (věk
už si nevybavím), která pro nedostatek stolů nepohrdla konzumací u nerez
odpadkového koše. VŠAK TO PŘECE NENÍ ZHORA ŠPINAVÉ, ŽE. Pohled na hranolky na
koši, na které žena porcuje tatarku, ten byl teda odzbrojující. Aspoň nás na tu
předraženou přesmaženou nabídku přešla chuť definitivně a zůstali jsme jen u
vody a Snickersky za pouhých 80Kč...
Myslela jsem, že žranice skončila úderem první skladby.
Odpustila jsem i nedaleké paní, co si tu svou porci přinesla ještě před
začátkem vystoupení až na své místo, jelikož to stihla sníst do prvních tónů.
Ovšem nastala i přestávka v programu. Že se budou všichni řítit na záchod,
jsem tušila. Ostatně, dostat se na řadu, to byl výkon. A ještě těžší byl dostat
se ven, jelikož diskutující seniorky nedbaly, že zatarasily chodbičku k východu
po celé šíři. Uf. Ale venku další hrůza. Jak mouchy na mršinu se lidi slétli
opět ke smaženým variacím, hltali a mastili si ruce a ve frontě stáli i s vědomím,
že se začíná za pět minut. Jaká to byla ostuda, když Andre začal přesně v čas,
který předem ohlásili jako konec pauzy. A na místech byla s bídou polovina.
Trousili se a já se styděla, ať už šlo o Čechy nebo o cizince.
Andre Rieu ví, koho mívá v publiku. A jeho komentáře
byly přesně mířené na starší generaci. A babičky a dědečkové se dojímali a přes
hole a obtíže doslova vyskakovali ze sedadel, aby tančili valčík v uličkách
hlediště.
Bylo to milé, ale přece jen jsem musela naznat, že na
dalšího Andreho je času ještě dost. Potvrdil mi to i následný nával v metru,
kam se mi ani za mák nechtělo, a kde jsem měla vážnou obavu o to, zda přes
všechny ty hole stihneme vystoupit.
Co dodat. Byla to kultura za 500, ovšem s lístky za tři
tisíce. Upřímně, příště to vidím spíš na Tata Bojs:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat