Prázdniny utíkají šíleným tempem a na nudu nejde ani
pomyslet. Přišlo přesně to, o čem sní každý auti rodič. U našeho syna jako by
něco přeskočilo a on jede na vlně neskutečných pokroků. Každý den u něj slyšíme
nová slova, vnímáme větší kreativitu, lépe se spolu domluvíme. Je to jako
opatrná ochutnávka života, ve kterém má člověk zdravé dítě.
Pořád ještě musíme hodně uvažovat dopředu, musíme hodně
plánovat, vizualizujeme, jsme extrémně důslední až drsní. Ale obrovsky se nám
to všechno vrací. Včera muž odvážně prohodil, jestli náhodou nebude nakonec
pravda to, čím hrozili dříve i nedávno různí lidé...: “On bude ještě mluvit, až vás z toho bude hlava bolet...“ V porovnání
se zdravými dětmi je to pořád jiné, ale v porovnání se vším, co bylo, nás
hlava vlastně možná opravdu bude bolet...
Dnešní odpoledne se navíc fantasticky socializoval. Nejdříve
na náměstí uviděl asi po roce svou kamarádku na vozíčku...a tak ji vozil a
vozil a byl hrozně kontaktní. Jiná kamarádka pak k němu přišla na
návštěvu. O dětech jsme pár hodin nevěděli. Hráli si SPOLU, zavírali se v pokojíčku,
smáli se, NAVZÁJEM si něco povídali, prostě byli SPOLU. Je to další z nepřenosných
radostí, ten pocit jen stěží popíšu. Tak dlouho ho děti nezajímaly. Pak si hrozně dlouho hrál vedle dětí. A dnes, dnes si hrál s kamarádkou, se kterou v pokoji doslova kuli pikle. Invence ve hře očividně přicházela z obou stran. Jako z říše snů.
V mých očích se náš syn vlastně už před časem zařadil
mezi ostatní děti, do společnosti. Rozdíl byste asi nepoznali, snad jen, kdybyste
ho slyšeli mluvit. A kdyby zrovna spustil nějaké svoje autí tanečky. Jinak je to ale úžasně chytrý, veselý a kontaktní chlapeček, na kterém je spousta věcí až neuvěřitelně v pořádku.
Zítra vyjedeme na mini dovolenou. Bez přemrštěných plánů –
standardně po Česku. Jsem velmi zvědavá, jak to zvládne. Jestli ta jinakost
bude i tam krásně schovaná nebo naopak půjdeme na tradiční sinusoidě dolů.
Necháme se překvapit:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat