O autistech se říká, že mívají vyhraněné zájmy. V tomhle
případě výjimečně nejde o mýtus, ale o pravdu. Ještě si pamatuju, jak na
speciální školce jedna maminka říkala, že její Davídek je posedlý okapy. Smála
jsem se, když popisovala, že tatínek nosí domů různé staré okapy, že je malujou
a vyrábí z plastelíny; že je pozorujou u domů a všechno to spolu pěkně
rozebírají. Kubovi byly necelé čtyři, a přestože miloval auta, nic extrémního
jsem tenkrát nepozorovala. Pravda, dnes je to trochu jinak:-)
U nás se jeho zájmy už nějakou dobu střídají. Je ovšem
jeden, kterému se určitě dá říct vyhraněný. VLAKY. Dopravní prostředky frčí
celkově, ale vlaky dlouhodobě a s pravidelným opakováním po krátkých
úsecích zvaných třeba „lego“, „elektronická stavebnice“, ba i „tramvaje“ vedou.
Začali jsme tradiční vláčkodráhou z IKEA. Už dávno. Ani
nechci počítat, kolik už má k ní dokoupených vagonků. Mlékárnu, uhlák,
několik nových lokomotiv a bůhvíco ještě. A taky depo, nové koleje, mosty... Ještě
ve speciální školce jsme zahájili tradici CHODÍME SE DÍVAT NA VLAK. U nás jezdí
pouze malá Regionova (nezasvěcení vyhledejte si ji, tenhle termín je totiž
naprosto zásadní:-), ale i tak to Kubovi stálo za to, abychom (nepřeháním)
několik měsíců denně po školce chodili na nádraží, čekali asi 10 minut do
příjezdu vlaku a dalších 15 do odjezdu. Mělo to dvě fáze. Nejdříve jsme vlak
vyhlíželi u nedalekého přejezdu (strojvůdce nám pak už zkušeně mával). V druhé
fázi se Kubík rozhodnul, že bude lepší si sednout, a začali jsme chodit na
nádraží. Prostě koukal, byl fascinovaný, a díkybohu se nesnažil nastoupit.
Občas jsme vzali zavděk i kioskem v budově. Kuba dostal čokoládu a pití a
já kávu z automatu. Fakt dobrou! To když nás třeba chytl slejvák a my
museli čekat, až přestane. A když nepřestal, volali jsme taxíka (pozor, pro syna
taky silně návyková záležitost:-). Ale to už odbočuju...
Pak byla pauza. Přešlo ho to. A zhruba před půl rokem to
vypuklo nanovo. S jeho počínající mluvou jsme si i začali říkat, že vlak
se jmenuje Regionova, jelikož tenkrát dostal krásné pexeso s vláčky.
Opravdovými modely. Rozlišuje jejich názvy, barvy, všechno; slovo regionova samozřejmě
ochotně vyslovuje:-) Začali jsme s malováním. První signál jsem vlastně
zachytila i tady na blogu 10.5., kde jsem popisovala, jak chtěl Kuba namalovat
logo Českých drah. To jsem ještě nevěděla, že ty oblouky patří typickým vagonům
regionovy a ne logu. Fakt si to najděte na internetu, ať to nemusím zbytečně
popisovat:-) Od té doby jsme já i muž namalovali opravdu hodně vláčků. S postupem
času přidáváme další a další detaily... jsem mistrem v malbě onoho loga,
řekla bych:-) Pak taky 2 jako druhá třída, S jako nevím co a taky „oko“,
jak říká Kuba – tlačítko otvírání dveří. Malujeme fixem, a tak ke konci, když
už je všechno vybarvené, „...se už člověk modlí, aby něco nepo....:-)“
(cituju svého muže). A pak vystřihnout, případně slepit vagony k sobě. A
pak, jak jinak, všechno brát vždy s sebou ven. Bývá to složité – občas taky
prší a dlouhé papírové vlaky jsou neskladné....
a že jich už pár máme...
Další fází byly papírové modely. Zrovna včera můj muž dolepil
poslední osmý model. Myslím, že na to potřebujeme novou polici:-) Když
chlapeček poručil, muselo se lepit. Takový model, to je na pár hodin, když je
složitější a větší....o práci pod časovým tlakem tedy nebyla nouze. Dále je
nutno ještě zmínit, že už dlouhé týdny sledujeme na youtube různá videa.
Regionova projíždí určitou tratí. Vlaky projíždí různými železničními přejezdy
(co já se namalovala závor!!). Z toho období mi ještě teď zvoní v hlavě.
Kuba třeba bravurně staví výstražné světla na sloupech u železničních přejezdů.
Ale fakt do detailů. Z malého lega, už žádné duplo. Úžasné. To, jak si
stavěl závory a před nimi v určitých odstupech značky vzdálenosti od
přejezdu, to byl jen začátek:-)
Videa jsou s námi pořád. Teď ovšem i obrázky. Už asi
pár dnů dělá to, že si najede na google, zadá (opravdu napíše a sám) slovo regionova,
zadá, že chce obrázky a pak si v nich listuje....a já podle nich
maluju.... Je mu 6 a teoreticky by mohl do školy...ale stejně... Tady je opravdu
zřejmé, co zmůže motivace.
Jeho velkým zážitkem byla přirozeně jízda vlakem. Muž ho
vzal v sobotu oním vláčkem dvacet minut do nedalekého Suchdola, dvacet
minut čekali a pak zase dvacet minut zpátky... Byl opravdu nadšený... v Suchdole
odmítl opustit vlak, přestože tam paní chtěla uklízet... Chystáme se i do
Prahy, vlakem; snad nám odpustí, že Regionovou to nebude:-)
No a pak už zbývají jen skutečné, kovové modely........jeden
pravda tak od 3000Kč nahoru........tak šetřete, rodičové:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat