...na oslavu. Na oslavu komunikace, funkčních rozhovorů,
verbálních projevů. Na oslavu zájmu, vůle a snahy. Na oslavu synkovy cesty,
která se stále více a ochotně kříží s tou naší.
ROZHOVOR 1
JÁ: Kubo, pojď, jdeme pracovat.
ON: Ne!
JÁ: Uděláme úkolky a bude odměna.
ON: Ne!
JÁ: Ale jo, pojď....
ON: Já NECHI úko-y.
Co je na tom tak
zvláštního? Poprvé si sám od sebe a bez pomoci funkčně upravil své navyklé CHCI
na NECHCI...malý krok pro člověka, obrovský skok pro Kubíka:-)
ROZHOVOR 2
JÁ: Kubíku, jedl jsi dnes oběd?
ON: Oběd!
JÁ: Papal jsi?
ON: Papal!
JÁ: A co jsi jedl? Co bylo na oběd?
ON: Okuek.
JÁ: Ty jsi jedl okurek?
ON: Ano!
JÁ: A co bylo ještě – brambory nebo rýže?
ON: Bambo-y!
JÁ: Ty jsi jedl okurek a brambory?
ON: Ano!
Věřím mu to. Obojí má
rád. A hned zítra prozradím, zda tohle vážně jedl....jídelní lístek jsem
neviděla:-)
Říkali nám, že všechna ta snaha, píle a dlouhé hodiny práce
se nám začnou vracet. A že to bude, až to začne...veliké. A nekecali:-) Je to
nádhera!!! Je to jako denně dostávat dárky, plnit si životní sny!!
Děkuju ti, synku můj.
Žádné komentáře:
Okomentovat