Tentokrát ještě jeden příběh...dva v jednom dni, to by
se mělo někam zapsat:-)
Udělila bych Nobelovu cenu tomu, kdo přišel s nápadem obrázkového
čtení pro autisty. Pohádky s piktogramy jsou skvělé. A pak knihy s fotkami
a popisy různého chování u kadeřníka, doktora nebo v obchodě, ty jsou opravdový
zázrak.
Zázrak jménem „U paní doktorky“ jsme četli už mockrát. Včera
nás čekala sedmiletá prohlídka u pana doktora. Knížku jsem vzala s sebou a
nedělala si iluze, že by to fungovalo. Teorie je jedna věc, ale praxe a
nesporná symptomatika autismu zase věc druhá.
Tentokrát to fungovalo. Kuba si ochotně vyskočil na lehátko,
nechal si prohlídnout krk, zvedl tričko na poslech srdce, nechal si prohmatat
bříško, pocvičit, zvážil se a měřil a to všechno bez mé asistence. Jen proto,
že v knížce to jistý Matýsek taky zvládnul.
Byla jsem dojatá a stále jsem, když si na to vzpomenu.
Neuvěřitelné.
Texty v piktogramech ho kdysi ve speciální školce naučily
spoustě říkanek a písniček. Knížka o Matýskovi u lékaře ho zbavila strachu z takové
banality, jako je poslech srdíčka. Ulevila mé psychice a jemu celý proces u
lékaře zvedl sebevědomí a udělal radost. Bylo to zjevné.
Opravdu. Velké poděkování a Nobelovu cenu všem, co takové
věci vymysleli, věnují jim energii a stojí jim za to vydat takové publikace,
byť třeba v malém nákladu.
Malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo...
Žádné komentáře:
Okomentovat