Dnes jsme se se synem vydali poprvé k vodě. Byla jsem
náramně zvědavá, jaké to letos bude. Jelikož co bylo loni, nemusí být letos a
pak taky, co je letos, za rok už třeba platit nebude… Loni jsem dvě hodiny
projezdila s Kubou na tobogánu, utíkal mi a chtěl i do velkého bazénu.
Letos jsem celou akci zahájila důkladným vysvětlováním.
JÁ: Kubo, na bazéně mi
nesmíš utíkat. Budeme spolu, budeme na sebe čekat a držet se za ruce. Ano?
ON: Ano!!
JÁ: A taky tam
nebudeme křičet!
ON: Ano!!
JÁ: A když se ti bude
chtít na záchod, řekneš. Do bazénku se NESMÍ čůrat. Nikdy.
ON: Ano!!
JÁ: A těšíš se?
ON: Ano!!
Tradičně mi to přišlo úsměvné a přemýšlela jsem, jak moc mě
odbyl mechanickým ano (aby se mě zbavil) a jak moc mi rozuměl.
Nutno ovšem říct, že asi fakt všechno pochopil. Byl naprosto
vzorný! Poslouchal, neutíkal, poctivě hlásil čůrání (snad 5x). Dvě a půl hodiny
jsem proseděla na kraji dětského bazénku. Nemusela jsem vůbec nic. Osměloval
se, protože voda byla hodně studená. Pak se konečně ponořil a pak už jen výskal
a poskakoval si. Nic víc nepotřeboval. Hračky jsme nemuseli vůbec vytahovat, na
velký bazén ani tobogán nechtěl. Jen se tak ráchal a bylo vidět, že mu je fajn.
Občas si očividně sjížděl nějaké své scénáře, protože
povídal a dělal ty svoje auti zvuky, ale jindy zas „Maminkóó! Maminkóó!! Koukej!“ – to aby mi ukázal, jak hopsá ve
vodě. Pak oslnil vedle sedící paní, když si zahrál na telefonování se svou
pravou gumovou botou. Pohotově jsem mu to vzala jeho levou gumovou botou.
Proběhlo několik HALÓ, HALÓ, JAK SE MÁŠ? a paní se hrozně smála a očividně se
jí ta vynalézavost líbila.
Semtam taky poznamenal, že je něco ŠPINAVÉ, že něco PÁLÍ
nebo „Jéééé, mamííí!“, to když se bál
nedaleké včelky. Direktivně volal BOTY!!, když nechtěl tu trasu k lavičce
jít po rozpáleném chodníku. Pochopitelně:-)
Byla tam spousta dětí. Se spoustou hraček. A uprostřed všech
dětí náš syn, který si vystačil opravdu jen s vodou. Díval se na okolní
dění, čerpal energii a hýřil spokojeností. Nebyl s ním jediný problém,
jediný konflikt. Bylo moc hezké dívat se, jak je šťastný.
A byla jsem opravdu pyšná, jak to tam všechno zvládnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat