ČESKÉ ŽENY A STUD

A teď něco o studu mezi českou veřejností. Tohle léto je velmi průkopnické v počtu navštívených aquaparků, koupališť a jiných vodních zdrojů. Jednak jsme je začali navštěvovat s Kubou, a taky sama za sebe musím říct, že jsem se za posledních dobrých šest let nenaslunila a nenakoupala tolik, co za červen a červenec v letošním roce. A při té příležitosti jsem naznala, že české ženy se až tak moc nestydí…

Jakmile jdu na koupaliště/do aquaparku apod., řeším jednu základní věc. Jsou-li k mání převlékárny, jak fungují šatny, zkrátka kolik soukromí na úpravu a převlečení se mi dostane… Nemá to tak ale každý, jak jsem zjistila. Nebo na tom minimálně tolik nelpí. Tak třeba tohle, to určitě znáte. Vylezete z bazénu, a plavky máte tak nějak posunuté. Neboli zařízlé. Zatímco já se upravuju s maximální opatrností a pozadím otočeným pokud možno na nějakou méně zalidněnou oblast, viděla jsem spoustu žen, jak si při tomtéž pohybu prakticky ochotně odhalí celé pozadí a plavky pak nechají efektně splasknout zpátky na kůži:-)

Spousta žen třeba nosí i plavky, které jsou jim tak trochu malé. A odhalují často docela nelichotivě víc, než je potřeba. Nebo nosí střihy, které spíš zvýrazňují jejich nedostatky. Ale to je normální, každý nemá občas odhad, to platí obecně.

Ale jedna věc mě dorazila. Sama sebe jsem několikrát byla nucena překonat, když byly k dispozici jen šatny (samozřejmě oddělené), ale bez převlékacích kabinek. A tak jsem, byť před ženami, byla nucena se svléct úplně. Jsem stydlivá a tohle mi prostě nevyhovuje. Stejně tak nedokážu po hodince sportu vlézt do sprch v šatnách ve sportovním centru. Nechám si to raději na doma. Jenže prázdniny jsou prázdniny a nějak zabavit děti na cestách musíte.

A tak jsme šli do wellness centra. Šatny tam byly, kabinky nikoliv. Měla jsem na starosti i Kubíka. Toho jsem po koupání v miniaturní šatně posadila na lavici, převlékla ho a dala mu za úkol sedět a čekat. A pro jistotu dostal i krabičku křupek. Já bleskurychle sundala plavky, nahodila oblečení a šla si fénovat vlasy. V tu chvíli dorazila do šatny pestrá skupina kamarádek s průměrným věkem odhaduju tak 50-60 (o váhovém průměru raději pomlčím:-). Za nepřerušeného vzájemného povídání všechny shodily plavky a nahé pokračovaly v debatě. A vtom začaly řešit, že si jedna omylem zabouchla skříňku s klíčkem vevnitř. Stejně tak nahé stály a řešily, co s tím. Stejně tak nahé, maximálně s ručníkem na ramena, řešily totéž s personálem, který tam dorazil. Kuba chudák seděl na té nízké lavici a ve svém věku měl vskutku unikátní výhled. Chtělo se mi strašně vypadnout. Polomokrou hlavu jsem nechala být a šla posbírat naše věci. Nebylo to jednoduché. V šatně nebylo prakticky k hnutí. Byla opravdu malá. Mezitím Kubovi spadla hračka a já byla nucena se k ní shýbnout. Mezi všemi těmi zadnicemi. A pak se kolem nich prodírat k východu. No luxusní zážitek.

A jako perlička na závěr dovolené byla projížďka parníkem, jehož trasa po přehradě báječně blízko lemovala místní nudistickou pláž. Ano, letošní dovolená byla skutečně plná dojmů:-) Já jen doufám, že si na tyhle příběhy nevzpomenu třeba na školení v nové práci, které mě od zítřka čeká:-)