Boj proti autismu je běh na
dlouhou trať. Je vyčerpávající, náročný a nekonečný. Přesto jsou dny, kdy není
ani zdaleka tím nejtěžším, co řešíte, čím procházíte, co vás trápí.
Kouzelný čas Vánoc nedokáže
smazat jiná trápení. Naopak, ta se o to více a bolestněji připomínají. Že máme
autistické dítě? Které právě teď prochází obdobím divokosti a totálně
poklesnuté morálky? Které si nehodlá umývat ruce, válí se vzteky po zemi doma
nebo venku, mizerně jí, prožívá auti pohyby nebo auti zvuky den co den a my to
musíme vnímat? Ano, je to těžké. Ale moji hlavu a srdce teď naplňují těžší
myšlenky.
Strach o blízké. Jednoho, co je
velmi nemocný a jehož nemoc zřejmě postupuje zuřivě dál. Druhého, který si
huntuje duši i tělo den co den a není mu pomoci. Třetího, jenž je velmi starý a
z něhož náhle jaksi vyprchala jiskra. Pocit, že už toho člověka možná
neuvidím.
Pocit hlubokého smutku nad
vztahy, které se strašně porouchaly. Pocit bezmoci s tím cokoliv udělat.
Někdy je tohle všechno těžší než
autismus. Připomíná mi to, na jak omezenou dobu tu každý jsme. Jak málo máme
času věci prožít, jiné spravit, další zapomenout, abychom mohli jít šťastně
dál. Nemám ani tušení, jak s tím vším v sobě naložím. Nemám tušení,
jak do sebe opět naliju pozitivní myšlení a zda se dokážu zítra vzbudit s aspoň
malým úsměvem.
Vím ale, že chci. A vím, že i
když je mi těžko, tohle všechno mi připomíná, že i s autismem se dá žít.
Že často jsou horší věci na světě. Že je určitě lepší volba autismus přijmout a
dělat jen všechno pro to, aby nezatížil náš, ale hlavně synův život víc, než
bychom všichni unesli. Nemá význam se utápět a poddávat se tomu. Dá se s tím
prostě žít a mnohdy i moc hezky!
Myslívám v takových chvílích
na všechny, co jsou na začátku. U první diagnózy, na začátku cesty. Kéž by
tohle věděli, snad tohle někteří takoví čtou.. My jsme už mnohem dál, ušli jsme
lán cesty, a i když by se mi to dříve zdálo nemožné, čerpám z toho, co
máme za sebou, pozitivní energii. A tak asi tímto způsobem zkusím překonat tu
tíhu dnešního dne. A zítra se opět utkám s autismem v jeho divokosti
a svou sílu vložím do toho, co má veliký smysl, jakkoli pak padám únavou.
Žádné komentáře:
Okomentovat