Auti období pokračuje. Víkend
jaksi proběhl i přesto, že náš syn nám ho ani trochu neulehčil. Spíš nás
totálně vyždímal a nechal nás v neděli večer usínat s obavami o jeho
další vývoj. Se strachem z budoucna a s pocitem absolutního
zoufalství stran jeho výchovy a vůbec práce s ním.
Někdy je to psychicky velmi
náročné. Ale přesto se může stát i lepší den. Není to tak dávno, co mě zlobilo,
že neděláme dost často logopedii. Zlobilo mě, že nemluví všude tam, kde to
dokáže a potřebuje. Mé požadavky slábnou. Dnes jsem logopedii vzhledem k jeho
hysterickému odporu hned odložila a rezignovala jsem. Zato jsme si spolu hráli
s legem. Upekli spolu perník. A ani jsme se moc nehádali. Rozuměj, on se
neválel po zemi, nevztekal se a já hystericky nešílela, že takhle, takhle teda
ne... Bylo to strašně příjemné!!! Pro změnu se mít spolu fajn a nepodstupovat
ty scény a křik, které byly poslední dobou u nás na denním pořádku.
Naštvala jsem ho jen jednou.
Nedala jsem mu zubní pastu na hraní. Utekl do pokoje, třískl dveřmi. Pak se
ozvala ještě jedna rána. Zřejmě sebou o ty dveře praštil. Nešla jsem tam a ani nijak
nereagovala. Zajímavé bylo, že po velmi krátké chvilce vyšel z pokoje absolutně
klidný, já ho klidně vyzvala ke stavění lega a pak už to bylo jen fajn.
A tak jsme se shodli, že tyhle
jeho excesy zkusíme ignorovat. Sice se to ve mně bije a mám pocit, že prostě
potřebuje slyšet, že TOTO SE NEDĚLÁ, jenže doteď to stejně nefungovalo. Naopak,
spíš ty rány a pády a třískání násobil. Bude to o nervy a můžeme jen doufat, že
nic nevysklí. Ale je potřeba to zkusit. Jsme z toho totiž už unavení. A
tím my myslím všichni tři.
Výchova autisty je prostě série
pokusů a omylů. Dám vědět, co z toho je to naše dnešní rozhodnutí.
Každopádně ale dnešek byl jako odrazit se ode dna a trochu se zas nadechnout
nad hladinou. Krása!
Žádné komentáře:
Okomentovat