DETOX

Už týden detoxikujeme!!! Druhý pokus o vyšetření naštěstí dopadl dobře. Zajímavé je, že to Kuba zvládnul, i když to bylo pouhých pět dnů po prvním pokusu, a tak to musel mít ještě v jasné paměti… Kamarádka terapeutka byla skvělá, jelikož se vydala k nám domů. Přitáhla si nejen notebook a všechno potřebné, ale HLAVNĚ – svou dceru, Kubovu kamarádku, kterou jsme zvolili jako hlavní motivační prvek, a pak taky svého muže, který tam byl potřeba, aby korigoval onu holčičku, která má pro změnu atypický autismus. Prostě taková normální skupinka:-) 

Kubíka se podařilo otestovat. Díky úžasné malé Rozálce sedící vedle něj všechno zvládnul a vůbec se nerozčiloval. Z její návštěvy se vůbec mohl zbláznit radostí. Když přišli, byl úplně zjančený. Okukovali se, pomáhal jí z bundy, čepice, rukavic...u mikiny jsme ho museli zastavit:-) Ale bylo to tak milé! A ona se tak typicky něžně styděla a nevěděla kam s očima...sladší děti abyste v tu chvíli pohledali. Atmosféra byla milá a srdečná a Kubíka to zřejmě tak rozradostnilo, že malou kamarádku několikrát něžně objímal a hladil. Ale když říkám něžně, myslím fakt něžně. Přesně tak, jak po tom většina žen baží. Asi talent po tatínkovi:-)

Z testu vyplynulo, že v něm kolují zbytky očkovacích látek (a doufám, že teď to moc nekomolím). A že se něco děje „v centru agrese“. Hmmm. Očkování jako spouštěči autismu nevěřím, ale jako spolufaktor určitě sehrál roli… Téma agrese je opravdu aktuální a Kubík s tím bojuje. Pevně věřím, že to spolu zvládneme vytěsnit, eliminovat. Není z podstaty „zle agresivní“, prostě jen ventiluje napětí, bohužel někdy špatným směrem. Člověku je z toho smutno, ale jeho malá-malá a pohlazení jako forma omluvy ten smutek dokáže zhojit. Zvlášť když poté, co člověka praští, je sám zvláštně v šoku, jako by věděl, že to není v pořádku, a že vlastně nechtěl. Nezbývá než doufat, že mé oči nevidí jen to, co vidět chtějí…

A třeba dnes. V jeden moment, kdy jsem Kubovi něco řekla, u stolu, když koukal na iPad, jsem ani nečekala odezvu. Jednak proto, že koukal na oblíbené video, ale tak nějak celkově i na základě zkušeností...proč by měl reagovat na nějakou poznámku o tom, že se má tátovi poděkovat za pití… Jakmile jsem něco v tom smyslu řekla, okamžitě se na mě podíval. Předesílám, že opravdu koukal na VELMI OBLÍBENÉ video a že já mluvila tlumeně. Je těžké to popsat, ale jeho pohled byl prostě....bystrý. Tak, jak jsem to u něj asi ještě neviděla. ZDRAVĚ bystrý. Až mě zamrazilo. V tu ránu mi došlo, že detox jede už týden a že se přesně v tomto týdnu neuvěřitelně rozjel s řečí. Tedy – s množstvím řeči. Kvalita silně pokulhává a logopedii už netrpělivě očekáváme (začínáme už ve čtvrtek!), ale ta vůle a to nekončící brebentění! Je to skutečně ještě turečtina, ale naprosto zjevně je to nápodoba toho, co má rád a co má naposlouchané. Ať už je to u zpívání oblíbených písniček, přehrávání si scének z oblíbené pohádky, cokoliv. Prostě jede. A zkouší vyslovovat nová slova. Věcí, které třeba důvěrně zná, ale doposud se ani nepokusil je nějak označit. Komunikační kniha leží ladem, on se prostě dorozumí bez ní. Neuvěřitelné!

Nechci si nic malovat, přisuzovat to zázraku detoxu, nic takového. Možná jsme se zase jen přehoupli do toho lepšího období a potkalo se to. Nicméně faktem zůstává, že i podle slov terapeutky, která má mezi klienty už nějakou dobu i autisty, včetně své dcery, průlom často nastává v první etapě kůry. Je to ono, není? Je mi to asi jedno. Ale přiznám se, že jsem už teď zvědavá, co se bude dít dál:-)