Jestli se něčeho ve vývoji Kubíkovy řeči fakt bojím, je to,
že ho jednou provždy odradí, že mu třeba nerozumíme. Přesto, že své přání
vysloví verbálně, funkčně. Jenže jeho výslovnost je ve většině případů šíleně
nesrozumitelná a jen na základě složitých dedukcí a asociací lze odvodit, co že
se to pokoušel říct… Znám autistické
dítě, které neporozumění ze strany okolí přivádělo doslova do varu, a každý
tázavý pohled mu přivodil afekt. Strašně doufám, že tam se neposuneme, a vážím si
a užívám všech těch momentů, kdy Kuba sám volí pro komunikaci řeč. Jen kdyby to
bylo aspoň trošku lepší s výslovností.
Třeba sobotní ráno. Kuba se probouzí s dobrou náladou a
očividně s něčím v hlavě, s myšlenkou, přáním, nápadem. Chvilku
si hraje, my se probouzíme. Jdeme chystat snídani. A najednou něco chce.
Opakuje to 15x a my zoufale netušíme, co chce. Zní to jako PADÍPU. Zkouším
podobné – plastelínu. Nic. Nic jiného se tomu nepodobá. Vyzýváme ho, ať nám to
ukáže. Neví, kam za tím jít. Špatnou výslovnost doplňuje funkční otázkou KDE
JE??? Takže hledáme, ale nevíme co. Může to být prakticky cokoliv. Posléze si
říká o fix. Svitne mi. „Ty chceš papír?“ „Anóóóó!!“
To je šok. Kubu nikdy kreslení nezajímalo. Ale tak, že
vůbec. Takže papír mě ani zdaleka nenapadnul. Nesu mu papír a fix. Práce však
zdaleka nekončí. Maluje oblouk. Pak zase jámu, hned vedle. Usilovně přemýšlí.
Pak oba tvary obtahuje a obtahuje. Ale očividně se mu výsledek nelíbí. Nakonec
tuším a ptám se „Chceš dvojitou čáru?“ „Anóóóó!!“
Máme tedy dvojitou cestu – kopec a hned vedle jámu. Pak si
říká o psaní čísel. Diktuje je a ukazuje, kam je mám napsat. Píšu. Čísla
nechápu, nic mi neříkají. Odkud to může mít? Marně přebírám v hlavě obrazy
pohádek, knížek, pomůcek ve školce…
Stále se mu na obrázku ale cosi nezdá. Nakonec přichází
rozuzlení. Běží do pokoje pro krabičku od nového pexesa s vláčky. Chce
překreslit znak Českých drah. Pod znakem je registrační značka vlaku, která
naprosto odpovídá psaným číslům… Znak tvoří oblouky, ale tvar je složitý, a tak
to prcek lépe než kopec a jámu nezvládnul… Ta radost, když jsme se konečně
domluvili, ta je až hmatatelná!
Kreslíme tedy znak. Kubík se tetelí radostí. Vaříme kávu a
teď, teprve teď, zhruba po dvaceti minutách, můžeme snídat:-) Tentokrát jsme to
zvládli.
Žádné komentáře:
Okomentovat