Dnes je nějaký šíleně magický úplněk. Pociťovali jsme to
silně už celý týden. Děly se věci, které se neděly už třeba rok. Ale o trápení
dnes není řeč. Kdepak.
Dnes se podařily jinačí kousky. Kuba začíná formulovat „delší
věty“. Co pro někoho může být úsměvné, pro nás je velkou metou. Tak třeba dnes
řekl POČKEJ NA MĚ. Wow!
Ale hlavně – hlavně jsme poprvé, já, můj muž a syn, hráli
společně pexeso. Kubík prostě hrál. To je až neuvěřitelné! Trvalo to tak
dlouho... a teď to najednou přišlo – první společná hra. Radost z nasbíraných
kartiček, sdílení hry, zábava...prostě spolu... Zůstalo jen u jedné hry, ale
věřím, že to bude lepší.
Pořád dokola nám povídá pohádku O veliké řepě. Je to úžasné,
zná to nazpaměť a výslovnost se s každý opakováním lepší. A taky, když nás
vyjmenovává, už často říká TÁTA, JÁ, MÁMA. Já – to je velký posun.
Nesmím zapomenout, že jsme byli poprvé bruslit. A bez
větších potíží (kupodivu). Ale to by vydalo na samostatný příspěvek...
Dnes prostě chci říct, že se daří. Někdy mám pocit, že nás
ty úplňky zničí a rozloží, ale pak se to prostě vždycky zvedne. Daří se. Kuba
bojuje. A my se radujeme:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat