BOJ

Je sychravý den, venku děsně fouká a já trávím své tradiční bezmála čtyři hodiny dopolední samoty doma. Kdo by si pomyslel, že ležím pod dekou, piju čaj a čtu si knížku, popřípadě podřimuju nebo jsem naložená ve vaně, plete se. Na tyto kratochvíle zatím jaksi od počátku školy nenastal čas, zato povinností je celá fůra.

Aktuální téma se jmenuje individuální vzdělávací plán. Snažím se v něm zorientovat a najít soulad mezi doporučením SPC a vypracovaným plánem. Zatím nacházím jen rozpory a lecčemu nerozumím. A tak se bavím načítáním některých dokumentů MŠMT, komunikací s SPC tam a zase zpátky. Snažím se pochopit principy inkluze a hlavně synkova a naše práva, nikoliv jen povinnosti. Pro laika je to skutečně nadměrný úkol. Ale to bych nebyla já, abych to nechtěla mít opravdu správně. 

Škola bezpochyby vyvinula úsilí, když IVP tvořila, ale nedostatek zkušeností s inkluzí je zkrátka znát. Autismus je téma složité a inkluze celkově v této zemi nepřipravená. Lidé neproškolení, peníze na pomůcky stále více potřebné, avšak očividně chybějící... Je jen otázkou času, kdy někdo řekne TAK TO POJĎME ZRUŠIT.

Mezitím přesně ta generace hendikepovaných autistických dětí, kam se řadí i náš syn, absolvuje roli zkušebního králíka, s většími či menšími obtížemi se bude snažit adaptovat a nezbláznit. A my jako rodiče taktéž.

Jsem stále šťastná, že je Kubík ve škole běžné, mezi dětmi zdravými a zdá se velmi hodnými, které mu pomáhají. Nároky to ale klade obrovské na všechny strany – na pedagogy, asistenty, dítě i ty rodiče. Absolutně si nedokážu představit, jak to asi dělají rodiny, kde mají rodiče, řekněme, intelektové rezervy. Slyšela jsem už i případu, kdy oba rodiče hendikepovaného dítěte byli negramotní. Jen si to představte – jak sdělit takovému rodiči jakékoliv informace, natožpak rady a doporučení... a jak je na tom pak to dítko... jak je vedeno... jak asi probíhá školní docházka a komunikace se školou? Sci-fi. Nechci nikomu křivdit a ani nejsem prudce inteligentní. Ale jsem ráda, že vhled do pedagogiky nějaký mám. Jinak bych tápala a tápala a není mnoho lidí, kteří mají prostor a dovednosti pomoci. A nemá každý to štěstí takové lidi najít.

Myšlenka inkluze je dobrá, škoda jen, že se systém spustil nepřipravený a uspěchaný. Ale přestože je to boj, jsem ráda, že ho zatím nějak zvládáme. A teď zase zpátky k papírům.