BALKÁN

O víkendu jsme se s mužem provinili tím, že jsme synka nechali po delším čase na celý víkend u babičky a dědy a jeli si vyčistit hlavy. Říkám provinili, protože mám pocit, že jeho současná protivnost nesouvisí ani tak s tím, jak je nemocný, ale s tím, že jsme ho zradili a ujeli mu na tři dny. Jeho nejčastější věty jsou aktuálně BĚŽ PRYČ, PROSÍM TĚ NECH TOHO, případně STÁT – NEMUSÍŠ (neboli nemusíš sem chodit). Posílá nás aktivně do háje, a jelikož tak činí i vůči mně, přičemž je na mě od září slušně fixován, tipuju, že to je právě následek té velezrady.

Dnes byl obzvláště uzavřený. Celý den si hrál sám pro sebe, velmi uzavřený, nenechal nikoho vstoupit do svého auti prostoru. Když toto přijde, s mužem to respektujeme, jako jsme to udělali i dnes. Večer už jsem měla trošku dost ticha prokládaného jeho marťanským drmolením, tak jsem si pustila nové cédéčko. A děly se věci!

My si totiž z té Prahy dovezli skvělý zážitek z koncertování jedné kapely na pražské Náplavce. Bylo to nečekané, neplánované, prostě jsme takhle potkali Circus Brothers a ti kluci nám prostě vlili energii do žil. A nebyla zima najednou ani u té vody... Hned jsme si tam koupili CD, což se nám nestalo...no drahně let!

Kubík to s námi slyšel jednou, když jsme se vrátili. Podruhé dnes večer. Jakmile to uslyšel, vyskočil, rozzářil se a začal tancovat! Tak radostného jsme ho opravdu dlouho neviděli. Cédéčko proběhlo asi třikrát, pak si ho vyžádal do pokojíčku... Tancoval a tancoval a vzal na milost i nás a dopřál nám při společném křepčení konečně nějakou tu interakci. 

Hudba je opravdu čarovná...a muzikoterapie může mít mnoho podob. Ta naše balkánská byla prostě živelná a alespoň na dnešní večer nám chlapečka vrátila k nám. Vřele doporučuju!