Štědrý den začal pozitivně. V noci byl nazdobený
stromeček ukrytý za rohem, aby náš chlapeček, který devět nocí z deseti přichází
nad ránem do naší postele a nemožně se tam roztahuje, náhodou na takové trase
nepojal chuť si se stromečkem hrát a třeba taky v těch pět hodin
definitivně vstávat. A hlavně, aby bylo překvapení!
Ráno se v posteli protahoval a vůbec se mu nechtělo
vylézt. Řekli jsme mu, ať se jde podívat na stromeček...chtěl, ale ležel dál,
lenoch. Až jsem mu ukázala piktogram stromku, vystřelil a běžel. Měl z něj
takovou radost! Tancoval kolem něj, prohlížel si ho ze všech stran. Nakonec se
mi usadil na zemi na klíně a pokukoval. A najednou říká „bonbon“. Všímavý! Tak
jsme rozbalili první bonbon z kolekce a Kuba byl spokojen.
Zbytek Štědrého dne probíhal za střídavé rebelie a střídavé
pohody. Odmítal snídat víc než tři sousta, zoufale se bránil polední procházce.
Nakonec jsme ho přesvědčili, ovšem místo aby kačenky krmil, tak jim to pečivo
ujídal, lump. To ta mizerná snídaně. A jak už to tak bývá, poté, co absolutně
nechtěl ven, tak potom nechtěl domů. Nechal se nahánět po hřišti snad půl
hodiny.
Doma si neustále odmítal umývat ruce (má přece to
zranění!!!) anebo vyžadoval pravidelný převaz „rány“:-) No nevím, kdy se toho
zbavíme. Už se mi i podařilo uložit ho bez obvazu, bylo to 23.12. večer. Za
minutu nakráčel z pokoje s významně vztyčeným bolavým prstíkem. Nebylo
vyhnutí. A tak obvaz máme stále a dost možná s námi překročí i Nový rok.
Oběd – čočková polévka – byl v první chvíli zapovězen.
Vztekal se, posílal mě s tím do háje, nechtěl ani zkusit. Po pěti minutách
se zadíval na Štaflíka a Špagetku a normálně na to otevřel pusu. Snědl celou
porci, naprosto evidentně vyhladovělý. Samozřejmě byl krmen, má přece to
zranění!:-)
Odpoledne si hrál, ale čím dál víc chodil jak bludná ovce,
jako by tušil, že se bude něco dít. My mu povídali o Ježíškovi, o večeři a tak,
ale člověk nikdy neví, kam až se mluvené slovo dostane a zda tomu porozumí. Z tradic
jsme si vybrali rozkrojení jablíčka a pouštění skořápek. Na hvězdičku v jablku
se šťastně smál, a když jsem ho poslala, ať to ukáže tatínkovi, šel a tou
rozkrojenou stranou mu to plácnul na triko:-) Pak ovšem celé jablko nadšeně
snědl. Očividně začal pociťovat hlad. U skořápek mě ovšem opět naprosto
překvapil. Miluje vodu, miluje svíčky, tak si říkám, to se mu bude líbit! No.
Okouknul to, všechny čtyři lodičky sfouknul a bylo po akci.
Á propos, svíčky... Už týdny po dlouhých podvečerech
zapalujeme svíčky. Všechny a pečlivě, jelikož ani jeden svícen nesmí zůstat
nezapálený. Když jsme dělala vánoční dekorace, trošku jsem to přeskupila,
svícínky se různě obměnily a přestěhovaly. Ne na dlouho. Kubík přišel, zjistil,
že je všechno jinak, původní uspořádání navrátil a s novými svícny mě
poslal do háje:-) Autisticky roztomilé...
Blížila se pátá a Kuba vadnul. Snad vycházka, snad menší
příděl jídla a tím i energie, ovšem chlapeček vážně vadnul. Poslední přípravy,
smažení a chystání tak byly v totálním fofru, aby nám neusnul. Jak jinak,
bez fofru to snad už ani neumíme. Když jsme usedali k večeři, bylo bez
šance stihnout pustit koledy. Chtěla jsem otevřít pusu k malému přípitku,
všem náš chlapeček už začal jíst:-) Bylo to tak komické! Měl vážně hlad –
takový, že šel po hlavě do jídla, které už rok neměl, jedl sám, hezky u stolu,
bez hraní a pravou rukou (tou ovázanou)!!! :-) Snědl neuvěřitelně velkou porci.
Vzhledem k jeho vlažnému přístupu k jídlu mě tím samozřejmě hodně
potěšil. Myslím, že těstoviny s lososem se u něj, stejně jako u nás kapr a
salát, stanou tradicí. Letos ovšem musím připsat body za to, že se odvážil a
salát při přípravě ochutnal. A jak nikdy nevyplivne jídlo, teď to udělal. Snaha
se ale počítá:-)
A dárky? Když se z obýváku ozvalo cinkání, nadšeně
utíkal, co že se to tam děje. Krásně dětsky a zdravě trhal balicí papír a
radoval se ze značek i dalších dárků. Rozdávat nehodlal, jakmile na balíčku
nebyla jeho fotky, dárek se znechucením zahodil a jel dál ve svém:-)
Nakonec jsme zavolali z balkonu „Ježíšku děkuju“ a
Kubík, jak ještě děkuju neumí, dodal jen nesmělé a tiché DÍKY:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat