Včera jsem opravdu vytáhla do
boje s autismem. Pravdou je, že svátky a dlouhé volno jeho rozkvětu totiž
jen napomáhají. Kubík trpí nedostatkem morálky a přebytkem hraček, které se
samozřejmě o to rychleji omrzí. Jeho znuděnost a divokost zároveň nabírá na
intenzitě.
Od rána dítě bojkotovalo kdeco.
Snídaně si jen zobnul, odmítal u ní sedět u stolu, kakau nedal víc než dva loky
a naprosto hystericky a s ječivým NÉÉÉÉ odmítnul jeho zbytek. První pokus
o práci přišel před svačinou.
„Chceš banán?“
„Ano!“ (špitnul andělsky)
„Tak teď budeme trochu pracovat a pak bude banán.“
Nato Kuba vrhnul krátký pohled na
hromádku vyrovnaných úkolů s logopedickým sešitem nahoře. S jekotem utekl
a vzdal se banánu. Tento pokus zopakoval ještě mnohokrát. Chtěl bonbony, chtěl
křupky, chtěl iPad, chtěl všechno možné. A i když se teda rozhodl, že jako
sedne k práci, po otevření logo sešitu naprosto propadl hysterii a vše se
opakovalo.
Pak jsem vařila. A krájela u toho
slaninu. Velké lákadlo! I tu si ale naše masově založené dítě nechalo ujít –
přece nebude pracovat!!! A tak se mnou vařil, dokonce i zdatně a ochotně
obědval, hrál si se mnou, všechno bylo fajn. A po obědě přišly další pokusy.
Marcipánové bonbony jsou prostě jeho láska.
Byl to boj kdo s koho. Vzdal
to ve dvě odpoledne. Poctivě pracoval, dostal pak bonbony, jablko a pohádku.
Dnes jsem nasadila stejný boj.
Máme půl páté a Kuba to stále nevzdal. Jeho odpor k práci, lenost a
divokost jsou zřejmé.
Blog jsem napoprvé nedopsala. Teď
je po šesté a já opravuju – Kuba to vzdal. V pět. Dnešní vítěznou motivací
byly křupky a Žížaláci na Déčku. :-) Stejně, je to ale vytrvalé dítě...nebo
spíš...vytrvalá osobnost! Myslím, že se máme ještě na co „těšit“:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat