ŽENSKÝ KOLEKTIV

Pomalu mi začíná docházet, jak velká změna mě letos čeká. Od září totiž začnu pracovat, a myslím, že po čtyřech letech to pro mě bude prostě…nářez:-)

Ráno, když jsem s Kubíkem otevřela dveře do třídy ve školce, se mi naskytl naprosto typický pohled. Dvě učitelky k sobě skloněné probíraly nějaká osobní témata plus tak tipuju nějaké ty drby. Bylo to zřejmé, protože jak jsme vstoupili s Kubou, zvedly honem hlavy, nahodily (jinak a trefněji to říct nejde) tzv. profesionální úsměvy a z jejich projevu byl znát prostě jen herecký výkon. Nechci jim křivdit, ostatně učitelky jsou tam ve své práci opravdu vesměs všechny výborné, takže tohle je mi poměrně jedno. Jen mi to připomenulo, jaký umí být ženský kolektiv. A hned potom jsem si uvědomila, že se ženu přesně do stejného!

Nastupuju totiž do mateřské školy. Jen na půl úvazku, a „jen“ do běžné školky, ale rozhodně do ženského kolektivu. V ženském kolektivu už jsem párkrát pracovala, a to i docela dlouhou dobu, a nejsem si jistá, že se na to úplně těším. Mezi fajn pracovní zkušenosti bych zpětně řadila spíš spolupráci s mužskými kolegy. Teď se můj muž možná děsí, ale je to tak. Je známo, že chlapi jednají na rovinu, nehrajou hry a nejsou falešní. Vždycky se samozřejmě najdou výjimky, ale ty tvoří pravidlo. Já jsem potkala i fajn kolegy i ty výjimky. Ale obecně musím přiznat, že mi to všechno bylo milejší než práce ryze mezi ženami.

Já totiž asi nejsem typická ženská. A prý mám spíš půl mozku chlapského. Což je někdy hodně praktické, ale každopádně tím hůř snáším takovou tu specifickou faleš mezi ženami. Vždyť já nebyla schopná navazovat hovory ani na hřišti mezi maminkama s dětma. A to ani v době, kdy Kubíkovy odlišnosti nebyly zřejmé a my ještě nebyli tak moc na očích. A několik kolegyň z minula mě hodně zklamalo. Tak si říkám, jak to proboha zvládnu? Zase mezi babama? A drbama? Protože dřív nebo později to k tomu sklouzne, bylo by naivní myslet si, že ne.

Ale co, nějak to zas dopadne. Hlavně, že můžu pracovat!! Naprostá většina maminek hendikepovaných dětí tuhle možnost nemá. Prostě se to nedá skloubit. Takže jsem ráda. A jsem děsně zvědavá, jak to všechno zvládnu. Tak mi držte palce:-)