OBDOBÍ MUŽŮ

Podzimní deště přejou depresím. Anebo radosti – znám člověka, co se v té podzimní šedi, plískanicích a nevlídnu cítí dobře. Ale to nebude můj případ. Mám takový pocit, že na mě právě padla první krize. Přežila jsem první dva týdny v nové práci, rodina přežila usazování v novém režimu a víkend plný deště přesně dorazil můj fyzický i psychický stav. Nový nápor stresu si vybírá svou daň.

Nutno zmínit, že o nějakém zklidnění a upevnění režimu ještě řeč být nemůže. Náš chlapeček denně pláče a do školky nechce, byly i dny, kdy nehodlal opustit byt. Vléct ho kňourajícího celou cestu není žádná radost. Střídavě se s ním na prahu třídy pereme já nebo můj muž. Přemýšlím, jestli je to odvyknutím v létě, novými spolužáky nebo tím, že ho nově do jeho normálně milované školky vedeme oba. Asi kombinace všeho. Začínám ale tušit, že ta třetí varianta hraje velkou roli. Jednou částí mého víkendového teskna je totiž fakt, že chlapeček se naprosto pověsil na svého tátu, zatímco mě totálně odmítá.

Zažívám to naprosto poprvé. Kubík mě odhání, nechce si hrát se mnou, vyhazuje mě z míst, kam si posléze dosazuje tatínka. Nemluví se mnou, nereaguje na moje pokusy o komunikaci nebo hru, prostě nemá zájem. Už dlouhou dobu v legraci říkám, že jsem zlá máma, jelikož ho pořád v něčem krotím, něco zakazuju a nutím ho pracovat na svém rozvoji:-) Ale teprve tyhle dva dny, kdy se tak chová, se tak začínám fakt cítit. Teď jen co bylo dřív, vejce nebo slepice? Začal s tou averzí náhle a bez příčiny a teprve pak z toho mám těžkou hlavu já? Nebo jsem v nepohodě, on to cítí a raději si hraje s lépe naladěným a uvolněným tátou? Hm. Těžko říct. Pravdou je teda to, že jsem si trochu odpočinula a mohla se věnovat některým věcem po svém, jelikož ke hře mu stačil a vyhovoval opravdu jen táta.

Možná je to jen období mužů. Tak jako jakékoliv jiné období v životě malého autisty. Na náladě mi to ale nepřidává. Navíc jako možná mnoho žen se dostávám do pasti, kdy chci stihnout všechno. Neboli práci, péči o dítě, domácnost. Vím, že to nejde, nelámu nic přes koleno, ale v hlavě mi stále jedou myšlenky na to, co všechno ještě musím udělat. Uf. Stále převládá radost z pracovního uplatnění, ze změny, z nových podnětů, ale přichází první únava. Už nemusím být tak extrémně ve střehu, v práci se docela zdatně zabydluju, a tělo to cítí a hodlá si odpočinout. A tak to na mě padá. Deště, synův odstup, únava a marnost nad marnost z toho, jak rychle čas a život letí a člověk neví, co dřív. Ještě si matně vybavuju ty rána, kdy pršelo, my s manželem nikam nemuseli a mohli se třeba válet s knížkou aspoň do desíti. V teple peřiny, s kávou na podnose… myslím, že období před Kubíkem nazýváme opravdu trefně, když mu říkáme minulý život.

Už teď lituju všechny, co tohle čtou. Tolik negativismu a smutku. Ale tak jako na blogu sdílím radosti, stejně tak je to můj terapeutický nástroj... Ale přidám něco, aby to bylo i k zasmání.

Pravděpodobně míra stresu, změna počasí (na jehož výkyvy začíná být mé tělo nezvykle citlivé) a vůbec rostoucí únava se totiž podepsaly na mém obličeji. Doslova. Po tváři mi putuje zvláštní vyrážka, respektive je to jen výrazné zčervenání kůže, která je velmi suchá a tak nějak je mi na tom obličeji „malá“. Takové pocity mi to alespoň působí. A aby toho nebylo málo, tak kromě toho, že vypadám jak po mizerném opalování, mi ještě opuchly obě oči. Jenom mně se totiž může stát, že na krásné podzimní procházce (samozřejmě někdy dávno v minulém týdnu) mě něco poštípe na horní víčka. Několikrát. Na obě. Ještě po týdnu pocit pálení a řezání neustupoval, a byť do té doby oči nateklé nebyly, v sobotu ráno se to zlomilo a já vypadala vážně jako zrůdička. Po neúspěšných pokusech o léčbu fenistilem a heřmánkovými obklady jsem si díkybohu uvědomila, že mám kdesi léky na záněty spojivek, které jsem užívala tak půl roku zpátky. Kdoví co mě to poštípalo a co se mi do těch očí dostalo, říkám si. A tak naprosto nevhodně samoléčbou, ale odhodlaně nastupuju na pravidelné kapání očí. A hurá, v neděli ráno otok mizí a oči mají i normální barvu. Teď už jen vyřešit ten zbytek obličeje:-)