Zvažování integrace našeho syna
je u konce. Chceme ho integrovat, nejlépe už od září. Místo máme v běžné školce
nejisté, ale doufáme. Je to strašně odvážný krok, který Kubu doslova hodí do
hodně hluboké vody. Obstojí? Zvládne to? Přijde posun, ve který doufáme?
Tohle je ta vážná stránka
diagnózy dětský autismus. Spousta zásadních rozhodnutí, se kterými vám ale
vůbec nikdo neporadí. Ta zodpovědnost je obrovská! Každý rodič tu odpovědnost
cítí, ale u těchto dětí může být jedno rozhodnutí dobré/špatné alfou a omegou
dalšího vývoje. Můžete ho posunout a taky nechtěně zastavit. Je mnoho věcí,
které nejde odhadnout, a které jsou střelbou od boku. Integrace je tak trochu
přesně tento případ. Může se toho stát spoustu, a pokud nám syna opravdu
přijmou mezi zdravé děti, už teď vím, že budu jako na trní. Den co den nějakou
dobu.
V čem je vlastně tak
autistický? Hm. Vzteká se. Trochu víc než jiné děti, je v tom i
vytrvalejší a zpravidla to má nezvyklou nebo nečekanou příčinu. Obtížně se
socializuje, což je typické. Stále se mu moc nechce mluvit. Je to až úsměvné,
sází teď tolik na gesta, která vůbec nepoužíval, když na tom byl nejhůř a my
nevěděli, proč je nedělá jako jiné děti. Tak teď je používá, ale zas je líný se
učit mluvit. Už tuší, k čemu řeč je, ale převažuje lenost myslím. Už
pochopil, že to bude hodně práce se to naučit. Nejde mu to přirozeně jako
zdravým dětem. Vidět ho trénovat logopedii (což mi mimochodem už týdny odmítá)
je jako vidět studenta, co se učí cizí jazyk. Velice zvláštní.
A pak je tu celá řada maličkostí,
návyků, rituálků, nezvyklostí. Ty ho od zdravých dětí odlišují, ale nejsou
tolik vidět. Jsou tak trochu legrační, ale upřímně říkám, že bych se bez nich
obešla. Tak třeba. Ještě nedávno měl pleny na velkou potřebu a spaní. Rituál
byl jasný – každý večer se nechal uložit, a jakmile jsme my rodičové zmizeli z dohledu,
v soukromí svého pokoje plenu naplnil. Den co den stejně. A je to pár
týdnů, co byl nemocný a měl průjem. Očividně se mu kroutilo bříško a tak si ve
tři odpoledne poručil zatáhnout žaluzie, pustit ukolébavky, převléknout do
pyžama a uložit i s plenou. Bez všech těchto asociací to prostě nešlo. A pak to
pustil:-)
Když jsem mu včera řekla, že se jde
koupat, neváhal a šel zatahovat žaluzie do celého bytu. Sice bylo teprve
odpoledne, ale běžně se koupe večer a to je přece vždycky tma…
A pak jsou různá období obsesí.
Třeba obsese presovačem. Ta je silná a drží se. Postupuje to v různých formách.
Nejdříve jsem si musela dělat kávu hned, jak jsme o víkendu vstali (což vítám)
nebo hned po příchodu ze školky (což mým zvykem není). Ale tolik to nevadilo.
Strašně rád přihlížel. Mletí čerstvé kávy, dávkování do páky, slazení cukrem,
míchání kávy… Nejdříve vzorně pozoroval. Pak ho popadla mánie, že po uvaření
kávy se musí voda ze zásobníku vylít. Takže jsme zrovna nešetřili:-) Pak
nesnesl, když jsme mleli kávu bez něj. Strašně se vztekal! A pak už se
rozhodnul, že nám bude diktovat pořadí jednotlivých činností a rozhodovat, zda
si dáme kávu malou nebo velkou… To už mi došla trpělivost a od presovače byl
vykázán. Se vztekem, jak jinak. Naštěstí to polevilo, už snese, když vaříme bez
něj a už ani nevylívá vodu. Ale pořád to rád pozoruje. Káva mu navíc odmala
hrozně voní. Už jako tříletý si chodil pro dózu s kávou a čichal k ní:-)
Mívá období zavřených dveří.
Zavírá všude a nechápe, že občas se to nemá. Třeba u volebních místností se
zrovna běžně nezavírá. Je to vážně moc příjemné, když na vás kouká celá komise,
jak nedokážete dítěti vysvětlit běžnou věc…
A pak výtah. To je nekonečný
příběh. Momentální mánie spočívá v tom, že jakmile vyjedeme z našeho čtvrtého
patra, mačká znovu číslo 4. Potřebuje ho prostě pak odeslat, bez ohledu na to,
zda dole někdo stojí, že. Jedeme-li nahoru, znovu ho posílá do přízemí. Pak
ještě vždy čeká, až teda odjede a taky až dojede na místo a šipky zhasnou.
Teprve pak může jít domů do bytu nebo třeba opustit dům a jít do školky.
Narušit mu rituál znamená urputný řev na celý dům.
Nemá rád ventilátory. Jednu dobu
je nesnesl mít zapnuté. Teď vzal na milost digestoř, ale běda nám zapnout
větrání v koupelně! Na záchodě si nerozsvítí, protože dobře ví, že po
minutě se rozjede ventilátor. Nenávidí strojek na stříhání vlasů. Fén mu ale
nevadí. Občas takhle přes den přijde a poručí si ho zapnout. Někde si jím
nechává nahřívat bříško nebo záda:-)
Je toho hodně. Jisté je, že s naším
chlapečkem se teda nikdy nudit nebudeme:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat