V návalu šílených zmatků,
životních těžkostí a přepracovanosti přichází věci, které mi neuvěřitelně
zvedají náladu, dodávají sílu, těší mě a dojímají, že by se mi srdce rozskočilo.
Chytit oční pohled s Kubou bylo
odmala těžké. Je to jedna z věcí jednoznačně daná diagnózou. Časem a v průběhu
terapie se i tohle zlepšilo a dokáže se podívat do očí docela bez problémů.
Jenže na to zpravidla nemá čas. Hraje si, je zabraný do svého, nebo běhá, něco
sleduje, zkrátka to nejde jen tak. Je jediná chvíle, která se dá na takové
napojení využít. Večerní sprcha. Kubík jako určitě spousta dětí dělá možné i
nemožné, aby nemusel do sprchy, čili pak do pelechu. Takže v koupelně uvítá
jakoukoliv zábavu a je ochoten udělat téměř vše, o co ho požádám, jen když to
oddálí večerku.
Dnes to nebylo jiné. Tu chvíli
intenzivního kontaktu si užívám a nikdy nespěchám. V tyto chvíle se rád
mazlí, nikam neutíká, díváme se navzájem do očí. Občas něco povídá, často si
spolu něco zpíváme. Je až zázrak, že můžu říct spolu, ale fakt to tak je. Dnes
jsem zkusila vytáhnout starou dobrou říkanku „Hlava ramena kolena palce“. Jak
ten se chytil! Dříve se moc nezapojoval a spíš chtěl pozorovat, jak to děláme
my. Dnes najednou pilně cvičil a trochu se i snažil povídat ta slova. Pak jsme
si zatleskali, jak nám to báječně šlo a s úsměvem na rtech a ochotně šel
do postele.
Mívám pocit, že už se nám TO
vrací. Před třemi lety nám bylo řečeno, že bude fajn dělat věci jeho způsobem,
opakovat jeho brblání, opičit se po něm. Že on uvidí naši ochotu proniknout k němu
a dělat věci po něm a časem se to otočí a on nebude mít potíž dělat věci po
našem. Je to přesně ono. Funguje to. Třeba jako dnes v koupelně. A ta
láska, to pochopení a nekonečná vstřícnost z naší strany (byť střídaná
vyčerpáním, bojem ve výchově a těžkými dny) se nám vrací. V té koupelně to
je strašně znát. A je to skvělý pocit. A hodně ho prožívám, protože ještě pořád
velmi dobře vím a pamatuju si, jaké to bylo dříve. Když mu bylo jedno, jestli o
něj pečuje máma nebo babička. Když nás nepotřeboval. Když nás odmítal a
nemazlil se. Je úžasné, že je to jinak.
A tak jsem mezi řadou
antimigrenik užívaných poslední dny dostala ještě pořádnou dávku pozitivního
myšlení a radosti:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat