Jednou z Kubíkových zábav je chodit okukovat vlak.
Čekat u přejezdu, vidět, jak blikají světla, vlak projede a pak jede hned zase
zpátky. Komentujeme to slovy VLAK JEDE. Jelikož ale chodíme na vlak už nějakou
dobu den co den hned ze školky, začala jsem si připadat jako blázen, co okukuje
místo své budoucí sebevraždy. Na změnu plánu a zlomení silného návyku u syna
bylo potřeba najít silnou motivaci, která ho požene jiným směrem.
Zkusila jsem to s myčkou. Silná konkurence. A tak jsme
šli. Je úplně jedno, jestli tam nějaké auto je, prostě se tam zastavíme a
čekáme. Většinou něco přijede, naštěstí. Dnes se stala docela komická situace.
Koukáme na myčku a najednou slyším otázku „Chceš
se dívat na myčku?“ a vedle mě se objeví maminka s asi 10tiletým
synem. A on se zastaví a kouká na myčku. Hned jsem je poznala, chodí tam co
Kuba, jen je to už školák. Taky autista. Normálně mě to pobavilo. S maminkou
jsme se daly do řeči a byla z toho docela příjemná chvilka. Ono to docela
dost a specificky stmeluje, zjistíte-li podobnou diagnózu u dětí. Po chvíli
její syn přišel s tím, že se půjde do myčky umýt:-) Za další chvíli se mi
s roztomilou nejistotou představoval a podával mi ruku, přičemž mi
bleskurychle sundal můj gumičkový náramek. Nejdříve se tedy pokoušel o zásnubní
prstýnek, ale to mu nevyšlo. Náramek jsem oželela. On měl radost a popleteně nevěděl,
zda říct prosím nebo děkuju. Byl to fakt sympaťák. Na závěr nám vysvětlil, že
se do myčky nebojí, že by mu to neublížilo a že to vlastně dělá masáž:-) S autíkama
je prostě občas sranda.
Ale nejsou všichni takhle prima. Někteří jsou uzavření a
opravdu se často kývou a houpají a koukají do zdi, jiní jsou agresivní. Nebo
hyperaktivní. Někteří trpí sebepoškozováním.
Tohle všechno je už zkrátka menší legrace. Kuba má šanci nakročit ke
zdravým vzorům a správnému chování. Do běžné školky ho vzali a tak nás od září
čeká velká změna! Snad to zvládneme:-) Z nejistoty, zda ho přijmou, se
plynule dostáváme do nervozity, jaké to bude, a jestli dostane asistenta, který
mu sedne a jestli a jestli a jestli... Ještě to bude běh na dlouhou trať.
Žádné komentáře:
Okomentovat