Několik událostí nedávných dnů mi připomenulo, že je potřeba
se občas zastavit. I když nemůžete, i když nestíháte, i když máte tisíc důvodů
dál sprintovat. I já se to učím a není to pro mě tak lehké. Ale pomáhá to. I
když to zpomalení trvá jen chvilinku, moc to pomáhá. Třeba i uvědomit si věci,
které jinak v rutině všedního dne padají ze zřetele.
Třeba dnes večer. Sedíme my tři takhle na gauči, jen tak,
bez hudby, televize, ničeho. A my s mužem jen povídáme spousty říkanek,
broukáme dětské písničky, doplňujeme se. A Kuba doplňuje nás. Opakuje po nás,
brouká s námi. Dvacet minut to myslím trvalo určitě. Říkám si, jak je to
skvělé a dochází mi, že je vlastně extrémně kontaktní a komunikativní už
nějakou dobu. Že chce být S NÁMI, ne jen VEDLE NÁS. Ušel velký kus cesty a
mně zas a znovu dochází, jak se svým hendikepem bojuje. Jak ochotně se vydává
trasou, po které jde celé neurotypické lidstvo. A přitom jeho neurodiverzní
podstata by měla odbočovat, klikatit se cestou necestou. A přesto jde s námi.
Kdo nezažil to odbočování, nemůže to dostatečně ocenit, ale to není výčitkou.
Upřímně přeju všem, ať se jim daří, nezávidím ani se už nezlobím na
nespravedlnost, jen vím, jak moc nepřenosné tohle všechno je.
Užívám si to. A velmi to prožívám a jsem na Kubu pyšná. O to
víc mě ale překvapují a mrzí někteří, kteří to zkrátka nechtějí pochopit. Kteří
po prvním marném pokusu o komunikaci s Kubou začnou prohlašovat nemožné
věty typu „Ty se se mnou nebavíš, tak já taky
ne.“ Chtějí po něm všechno a hned. Aniž by mu dali prostor. Byť jednou z nesporných
skutečností je, a bylo jim to mnohokrát vysvětlováno, že když čekáte u autisty
na reakci nebo odpověď, prostě čekejte. A až vám to bude připadat, že už by bylo
načase, počítejte si ještě tak do deseti. A pak je teoreticky možné, že
zareaguje. Neboli dejte mu navíc to, co žádá jeho hendikep.
Ale jak říkám, někteří toto nedají. Nikdy. Ne a ne si
zvyknout. A stále se diví. A pokroky tolik nevnímají, protože přece „On se se mnou jako vždy nebaví“. A
přitom ON jen potřebuje svůj čas.
Budete-li někdy komunikovat s autistou, dejte mu
prostor a zpomalte. Když se zastavíte, pomůžete jemu v komunikaci a
porozumění. A navíc díky tomu uvidíte ty jedinečné chvíle mnoha malých úspěchů.
Kéž by to dokázalo i mé okolí.
Žádné komentáře:
Okomentovat