HALÓ...!

Kde jsou ty časy, kdy bylo nejtěžší prací udělat pěkné procesní schéma, naučit syna třeba sebeobsluze, vyrobit strukturované úkoly. Ne nadarmo se říká malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti. Mám pocit, že u autíků platí tohle dvojnásob. A to i přes všechny ty pokroky, kterých se, máte-li to štěstí, dočkáte.

Stojím před problémem, se kterým si absolutně nevím rady. A který mě zároveň paralyzuje a zraňuje. Bojím se, že ho sama nevyřeším a Kuba se v tom ohledu zázračně nezlepší. A pak přijde jediná cesta – farmakoterapie.

Když se řeší agrese u zdravých dětí, je to smutné, ale jistě mnohdy řešitelné. Protože řada věcí se dá rozklíčovat pomocí komunikace. 

Nám ta komunikace mravně pokulhává. Zkoušela jsem piktogramy. Zkouším zamračené smajlíky, tresty povahy sociální i odměny povahy sladce mlsací. Je to asi nejtěžší, s čím jsem se dosud potýkala. Tentokrát mluvím v jednotném čísle, protože přestože mě mrzí, že Kuba vyletí občas na děti, další, koho má spolehlivě v merku, jsem já. Jen já, z jakéhosi důvodu si troufne pouze na mě a ne mého muže. Vím, že často tu souvisí další faktory - třeba je to otázka biologických potřeb. Má hlad, žízeň, je unavený? Zvyšuje to pravděpodobnost konfliktu.

Bojuju s tím psychicky vevnitř v sobě a snažím se bojovat terapeuticky, ale bez valného efektu v obojím. Přečetla jsem jednu moudrou knihu, která mi mnoho nedala. Snažím se sledovat okolnosti konfliktů. A bojím se podzimu. Protože tam se to zřejmě rozlouskne. Farmaka ano či ne?

Je mi z toho fakt úzko. Udělala bych všechno na světě. Jen vědět co.

Haló, vy tam, rodiče našich speciálních dětí…! Poraďte...

NOVINKY

Čas letí. Dějí se věci. Co je nového?

Kuba začíná skloňovat podstatná, někdy přídavná jména. Začíná tušit rozdíly.

Můj vyvdaný nevlastní syn už mě v patnácti přerostl o dva centimetry. Autorita je v tahu.

Do rodiny přibyl další člen – již druhá (!) plyšová ovečka Shaun, tentokrát v baby velikosti:-)

Ze synka se stal papoušek – opakuje a opakuje, co slyší. Za první měsíc prázdnin jsem ještě ani nevytáhla logopedické cvičení, a přesto se zlepšuje:-)

Objevila jsem fantastické knihkupectví! Sním o tom, že se tam jednou octnu na pár hodin sama, nakoupím hříšné množství knih a pak si s nimi sednu na líné odpoledne do kavárny.

Začal kult DOMA. Po absolvovaném táboře Kuba snese jeden výlet denně, a hned potom pospíchá DOMŮ. Dnes odmítl odpoledne vytáhnout paty, a to jsem ho lákala na zmrzlinu a do herny. Doma je dobře.

Přečetla jsem dobrou a trochu smutnou knihu. Halina Pawlovská: Pravda o mém muži.

Na výlet jsme se naučili balit batoh rychlostí dítěte, které se těší na nové zážitky a v okamžiku stepuje u dveří v botách:-)

Můj muž teď slepuje papírové modely. Synkovi pro radost, zároveň pro svůj relax. Kéž by modely nahradily ty občasné cigarety.

Mám první nápad na vánoční dárek. Letos to prostě pořídím všechno v září a říjnu, ne že ne!

Kuba si začíná ochotně vybírat oblečení podle svého. Rozeznává oblíbená trička, prostě to ŘEŠÍ:-)

Začíná mi běžet hlavou, že možná, fakt jen možná, bychom měli pořídit dům nebo chalupu. Mému muži už se to tam vkrádá dávno, to není novinka:-) Ale kdoví. Miluju výhledy z našeho bytu.

Skorobezlepková strava se lépe daří mému muži. Borec! Já to flákám. Disciplína je bídná.

A to by asi dnes stačilo:-) 

DOVOLENÁ - DESTINACE: DUŠE

Léto je v polovině a já už pár týdnů všude vnímám tzv. ideální představu léta a dovolené. Dovolená = nové plavky, selfíčka z Řecka, Thajska nebo bůhvíodkud, pláž, pláž a zas jen pláž. Dovolená = veget u moře a samolibé focení tzv. „postavičky“ v plavkách. Vybíhá to všude na webu, jsou toho plné časopisy. Jakoby neexistovala jiná cesta. 

Letos jsem skromná. Toužím sice delší dobu po nějaké další cestě k moři, ale z objektivních důvodů to není a zřejmě nebude možné, a tak na to nemyslím. Ostatně, za hranicemi bych se možná jaksi ani necítila v bezpečí. Děje se ledacos. 

Začala mi dovolená a místo drinků na pláži se raduju z jiných věcí. Dovolená je skvělá, protože dělá tělu a mysli moc dobře. 

Protože o dovolené neexistuje budík. Nic se nemusí stíhat na minuty, nic člověka netlačí. Protože ráno se můžu jen tak koukat synovi do očí a nespěchat. 

Protože každé ráno si můžu zajít na čerstvé rohlíky (a v tu chvíli čert vem všechny bezlepkové snahy...). 

Protože můžu sedět v kavárně, jako dnes, koukat do korun kaštanů a jen se dívat, jak si s nimi hraje vítr a jak jsou fantasticky zelené a zklidňující. 

Protože se nemusím moc líčit. 

Protože můžu poslouchat hudbu.

Protože můžu vařit a přece nemusím. 

Protože každý den se ráno dá vybrat jakýkoliv výlet, zrovna podle nálady a počasí. 

Protože můžu číst knihy a taky hodně spát. 

Protože je prostor povídat si s lidmi, které potřebuju. Kteří mě inspirují.

Protože nemusím myslet na práci (a to dodržuju obzvlášť poctivě:-).

Protože jsem hlavně já a moje rodina. A to intenzivní SPOLU jsme už dlouho potřebovali.

Tohle JE dovolená. Bez ohledu na místo. Dovolená je pro mě letos jako svoboda a harmonie v duši. Tělo necítí žádný tlak a cítí se dobře. Nastává regulérní odpočinek a nabírání sil. Krása.