Stále víc si uvědomuju, jak dobře se teď máme. Kuba je už
druhým rokem v běžné školce, kde se mu daří hezky. Účastní se společných
aktivit, pracuje, má kamarády a dle slov paní učitelky „pochopil, že tento roku už jsou tam potřebnější případy“ a tak se
stará o sebe, jak nejlépe dovede a ví, že je potřeba pomáhat jiným, slabším. A
já můžu poměrně s klidným srdcem chodit do práce a odpoledne s ním pracovat
nebo si hrát.
Ale protože nástup do školy, nebo aspoň zápis, je relativně
za dveřmi, začínám mít z toho hlavu. Jednak teda začal kolotoč tradičních
a i s nástupem spojených odborných prohlídek. Kolečko psycholog,
psychiatr, SPC a tak dál a tak dál. Zajímavé, že navzájem si tyhle elementy
nijak nenotují v tom, co je potřeba a kdy. A tak se učím metodou
pokus-omyl a sázím na to, že mezi lékaři i pedagogickými odborníky máme ještě
ty lepší...a že nás na případnou chybu upozorní...(?).
Po zkušenostech a komunikaci posledních týdnů jsem se
utvrdila v pocitu, že systém naprosto selhává. Jednak v jednoznačnosti
pokynů a pravidel, jednak v dostatečné nabídce vzdělávacích variant. A
člověk se absolutně nemá kam obrátit pro radu. Pochopila jsem, že náš syn,
není-li mentálně retardován, nemůže na jinou školu než běžnou. Pomalé tempo
nástupu na praktické nebo speciální škole mu tedy nehrozí. Takže chtě nechtě (a
naprosto bez ohledu na vývoj jeho řeči a porozumění) půjde formou integrace do
školy běžné. Otázka je, kde najít vhodnou. Optimálně malotřídku, se speciálním pedagogem
v čele třídy. A s dobrým asistentem (to je teprve otazník). A nejlépe
v současném bydlišti, kvůli logistice. A taky kvůli potenciálním kamarádům
a rozvíjení sociálních dovedností. A pak ještě aby to byla škola, která má s integrací
zkušenosti. A nebyla do ní hozena před rokem jako spousta jiných. A aby děti
nebyly zlé a přijaly ho mezi sebe.
Probůh, já snad chci druhý odklad...
Jestli tohle všechno skloubíme...a Kuba začne dobře a bude
to fungovat...tak se příšerně opiju. Začínám mít totiž pocit, že doteď to byla
ještě pohoda... a mé domněnky bohužel potvrzují i slova maminek těch autíků, co
už ve škole jsou:-(
Pořád chci ale věřit, že to půjde. Tento víkend začal
funkčně používat slovo ZASE. A zase předvedl netušenou pasivní slovní zásobu a
tvořil krátké věty, jaké jsme od něj ještě neslyšeli. Kéž by to ještě vydrželo.
Žádné komentáře:
Okomentovat