Věci se vždycky dějí z nějakého důvodu. Asi jsme
soundtrack z Mamma Mia poslouchali právě proto, abych slyšela písničku „Slipping
Through My Fingers“. Ta písnička mě šíleně dojímá a vždycky to tak bylo. Je to
sice o loučení s dospělou dcerou, ale pro mě to je teď o „loučení“ se
synkem...o konci jednoho období bezstarostnosti, školkové pohody, absolutního
dětství. Nově přichází čas povinností, náročných cest, vyzrávání. Poslouchala
jsem tu písničku, tančila na ni s Kubou v náručí a brečela jsem jak
želva. Sometimes I wish that I could
freeze the picture...
A dnes, dnes už to máme za sebou. První den ve škole. Velký,
veledůležitý den! Den, kdy Kubík poprvé ucítí vůni budovy, atmosféru ve třídě,
kdy se mu zalíbí nebo nezalíbí děti. Den, kdy se znovu učí spolupracovat s tolik
důležitým člověkem – svou paní asistentkou. První zasednutí v lavici,
první „Dodýden!“.
Všechno bylo. To, co dnes předvedl, bylo skvělé. Jsem ze
všeho hrozně moc unavená, ale moc mu věřím. Věřím, že zase všechno zvládneme,
tak jako doposud. Protože on nám ukazuje, jak moc lze překonat sám sebe. Je inspirací.
Tak. A teď si to třeba pusťte.
Žádné komentáře:
Okomentovat