Jsme na vrcholu křivky sinusoidy a náramně si to užíváme.
Nebo možná nejsme úplně na vrcholu, o to by to bylo lepší, být zatím jen na
cestě vzhůru. Těžko říct, jestli to teď vůbec může být ještě hezčí.
Všechno šlo nahoru. Pozorujeme to den co den a jihneme. Na
dětské lanovce Kuba řádí velmi obratně, na kolotoči taky. Od hrubé motoriky
jdeme k jemné a zíráme, jak najednou ovládá stavebnici Geomag. Anebo
obyčejné odlupování a nalepování samolepek. S neuvěřitelnou přesností na
milimetry. Já vím, řeklo by se, však jo...školák...jenže on je pravda trochu
neobyčejný školák.
Povídá... mnohdy drmolí svou turečtinou a nesnaží se, ale
stejně tak často povídá srozumitelně a používá nová slova. Když hodně chce a je
motivovaný, tvoří i věty! Tak třeba. Byli jsme na hřišti a Kuba blbnul na
kolotoči s dětmi. Cizími. Bez problémů a vesele. (Už to je něco.) Já mu
říkám: „Kubo, pojď se napít.“ A on: „Přines pití!“ A já: „No žádné přines, pojď sem!“ Kuba běží a
huláká „Dej mi to!“ Bere pití a utíká
s ním na kolotoč. A mně padá brada. Nebo dneska. Rozbalil si Kinder
vajíčko tak šikovně, že mu všechny dílky hračky spadly na zem. Čekala jsem ryk
jako obvykle, ale místo toho si jen povzdechnul JEŽÍŠMARJÁ!!
Je s ním vážně legrace. A dny jsou plné emocí. Je na
něm hodně vidět, jak mu pomáhá trávit čas mezi dětmi, a hned potom intenzivně v rodině.
Já už, jako pravý nezaměstnaný, nikam nespěchám, a muž se díky novým brzkým
odchodům ráno může i odpoledne brzy vracet. A tak najednou trávíme odpoledne
všichni společně. Tak, jak ho možná tráví hodně rodin, ale my tohle dlouhá léta
nezažili. Je to úžasné! Dá se tolik stihnout, tolik zažít, tolik sdílet! Zvlášť
teď, když svítí sluníčko a dá se jít nebo jet kamkoliv! Je to sice na úkor
jakékoliv práce na logopedii nebo čemkoliv jiném, ale myslím, že teď je to to
pravé. Prostě být spolu. Náš rodinný mikrosvět funguje hezky.
A tak si pluju na obláčku pohody, navíc lehčí o starosti
spojené s prací. Ty už odvál vítr a mně připadají už vzdálené a cizí a
jsem tomu ráda. Jediné, co momentálně řeším, je naše rodina a náš domov. Je to
milé a příjemné a je to hrozně v pořádku. Uvolnila jsem se. A občas si dám
i dvojku.
Přála bych to každému.
Žádné komentáře:
Okomentovat