ZRCADLENÍ

Každý den bojuju sama se sebou, jak zvládat pohled na Kubovy autismy. Už trvají delší dobu, v podstatě od jeho horečky. Pravdou je, že to nejukřičenější období snad opravdu polevuje, ale s takovými prohlášeními bych asi neměla spěchat, ať to nezakřiknu. Nicméně každý den je provázen jeho divokými zvířecími výkřiky, změtí bláznivých nekoordinovaných pohybů, které navíc prokládá tou svou turečtinou, kterou teď mluví. Očividně totiž něco říká, vypadá to kolikrát na celý příběh, jen mu nikdo nerozumí. Ale o tom až jindy. Funkčně a srozumitelně používá stále jen hromádku ustálených slov. 

Teď o autismech. Chodím denně z práce, střídám dědu a babi a snažím se navázat spojení. Kuba o mě nejdřív jeví zájem, jenže hned si s ním hrát nemůžu. Je spousta povinností a hlavně nejdřív vyslechnu prarodiče, co bylo nového. A Kuba se ztrácí. Do sebe, do svých bláznivých divných her a není možné se k němu dostat. Dnes jsem si ale na jeden způsob vzpomněla a zkusila ho. Říká se tomu zrcadlení, a v řadě různých diskutabilních terapií ještě spoustou jiných rádoby odborných termínů. Princip je jednoduchý. Dělejte, co dělá dítě. Opakujte VY po něm. Pravověrný autista nemusí hodně dlouho dát najevo, že to vnímá nebo dokonce oceňuje. Hlavně když je malinký. My to s Kubou zkoušeli poprvé už asi před třemi lety. Nějakou dobu to trvalo, ale pak se chytil. Začal nám to vracet a i když hned neopakoval on po nás, později pak ano. Zato bylo brzy zřejmé, jak se mu to líbí. Jéé, oni chtějí do mého světa!! 

Tak jsem dnes nahodila stejnou udičku. Bouchali jsme věcma, dělali divné zvuky. Poskakovali jsme jako blázni, padali na zem jako hrušky. Hrála jsem si příšerných způsobem, stejně jako on. Ovšem zato musím okamžitě a přesvědčeně prohlásit, že mu to působilo intenzivní štěstí! Smál se, byl pobavený a očividně už pak jen vymýšlel, co na mě zkusí, a jestli to teda fakt zopakuju… Měli jsme neustálý oční kontakt a Kuba byl prostě neuvěřitelně se mnou. Byli jsme spolu. 

Prostě NIKDY to není ztracené:-)

OSVĚŽUJÍCÍ VEČER

Je docela příjemný večer, i když mu předcházelo vážně neuvěřitelné dusno, které ani bouřka moc nespravila. Na náměstí je koncert, na který jsme zvažovali jít. Nakonec jsme se rozhodli neriskovat a nedráždit Kubu víc, než je nutné. Hlídání měl celý týden dost a přetáhnout ho by se možná obrátilo proti nám. Přece jen zbývají ještě dva týdny do začátku školky.

Jsem velmi překvapená, nakolik poklidně ten týden proběhl. Kuba si ani jednou neposteskl, nezaplakal, nepředváděl babičce a dědovi scény. Ti si to s ním naopak užívali a chválili ho do nebes. Člověka to neuvěřitelně uklidní, když ví, že je dítko v dobrých rukou, které si s ním poradí. A podle všeho si k nim nachází opravdu hezkou, vřelou cestu. Tak, jak to má v rodině být. Je to pro mě radost.

S mužem přemýšlíme, jak je možné, že Kuba byl s dědou tak klidný a hodný. Přicházíme na to, že prarodiče nevyvíjí tlak, nevychovávají. Nenutí k jídlu, nestresují. Zkusíme povolit, ve věcech, co nejsou zásadní. Pořád je co zlepšovat...

A ještě jedna velká radost mě/nás dnes potkala. Dnes, po velmi mnoha dnech, se nám Kubík ani jednou nevzteknul, vzdorovitě nekvílel a ani doslova neřval do morku kostí. Poslední doba byla opravdu náročná, autistická, ukřičená. A samozřejmě odpoledne po dopoledním hlídání byla zase pro nás intenzivní a náš chlapeček se snažil nás svým kvílením připoutat, nechtěl jít do sprchy, nechtěl do postele, nechtěl nic. A kvílel a kvílel. A dnes, po řadě dnů, šlo všechno harmonicky, v klidu, bez hádek.

Je to TAK osvěžující!!!! Psychika neuvěřitelně odpočívá. Nejsem vycukaná ani smutná z jinak častého křiku. Přestože unavená po pracovním týdnu, cítím se teď podstatně víc svěží. A to je dnes úplněk...což by v našem auti světě mohla být docela slušná pohroma. I když, neměla bych předbíhat. Třeba budeme o půlnoci vzhůru, že:-)

TYGR

Někdy se věci dějí prostě proto, že to tak má být. V určitém čase, na určitém místě, s určitými souvislostmi, které jako by někdo dopředu nalinkoval. Určitě se vám to už někdy stalo. Prostě věci se vždycky dějí z nějakého důvodu.

Tak třeba dnes. Prudce afektózní ráno, spousta křiku a my rodiče na pokraji nervového zhroucení. Pak najednou, jako by vám dítě vyměnili. Je milé, hezky si hraje, a až na občasné drobnosti je prostě k sežrání. Pak dokonce pracuje, dělá grafomotoriku, logopedii, strukturované úkoly. K večeru si řekne o čokoládku a já, byť často tvrdá jak Marvin, jsem potěšená nečekaně hezkým dnem a dávám mu tři malé čokoládky se slovy JEDNA ZA TATÍNKA, JEDNA ZA MAMINKU, JEDNA ZA KUBU. Kuba chvíli pochoduje s čokoládkama, povídá si a najednou mi jednu dává. A pak tátovi. Přece JEDNA PRO MAMINKU, JEDNA PRO TATÍNKA A JEDNA PRO KUBU... Strašně mě to dojalo. O to víc mi bylo pak líto, nakolik afektózní byl i večer a odchod do postele. Tak moc špatný, že jsme mu ani vlastně nestačili říct, že tu zítra nebudeme, ale že babi a děda jo a my se pak vrátíme. Připadám si, jako bychom ho podvedli, protože on se ráno vzbudí a my tu nebudem. A on to nebude chápat. Jenže to prostě nešlo. Je to teď opravdu sakramentsky těžké. Pořád chci věřit, že to je jen jedno z období... nic jiného ani nezbývá, má-li si člověk uchovat zdravý rozum.

Ale to jsem trochu odbočila… proč jsem začala o těch věcech, co mají svůj důvod…? Během dne jsme si prohlíželi jeho fotky, když byl maličký. Vzpomněli jsme si, že podle čínského znamení je Jakub Tygr. Zalistovali jsme ve Velké knize čínských horoskopů a mně nejde, než alespoň část citovat, protože popis je neuvěřitelně přesný. Ti, co mé stesky a radosti čtete, možná Kubu znáte. A možná taky ne. Z následujících slov se ale hodně dovíte. Text o Tygrovi mě bavil, dojímal a přesvědčoval o tom, že Číňané mají v lecčem velkou pravdu.

Dítě narozené ve znamení Tygra je současně velkou radostí i andělským tyranem. Srší aktivitou, neustále se vrhá do víru života. Jeho neukojitelná a dychtivá zvídavost ho nutí vrhat se na všechno, co se hýbe. Díky tomu se dostává často do nepříjemných a nebezpečných situací. Rádo dovádí, potřebuje vřískat, ječet, honit se a zbožňuje drsné hry (poslední uvedené zatím nepotvrzuji a jen se děsím toho, co to bude znamenat v budoucnu…). 

Dítě narozené ve znamení Tygra vyjadřuje své pocity přímo a velice otevřeně. Budete se muset vyrovnat s jeho upřímnými a otevřenými názory, a ovšem i s tím, že je ventiluje bez jakéhokoliv ostychu.

Jeho vyzývavost, smělost a schopnost prosazovat názory nemůžete nechat jen tak bez kontroly. Jinak se z něho stane drzý a nevychovaný fracek. Takové dítě je třeba pevně vést k sebeovládání, naučit ho naslouchat názorům druhých a chápat smysl a hodnotu kompromisu. Malý rebel však stejně nebude brát vaše slova a domluvy příliš vážně a jen tak beze všeho vás neposlechne. Nebyl by to ani on, aby neustále nezkoušel hranice vaší trpělivosti. VELKÁ, VELKÁ PRAVDA!!! OCHOTNĚ PODEPÍŠU!

Pokud dokážete takovému dítěti dát správný podnět pro disciplinovanost spolu s láskou a velkým pochopením, odmění vás spontánním chováním, jaké umí pouze roztomilý a nádherný malý Tygr. Život s ním není jednoduchý, ale bez něho by byl příliš prázdný. Mít dítě narozené ve znamení Tygra je samo o sobě štěstím.

Jako by Jakuba znali. Je tolikrát na zabití, a přesto ho musíte zbožňovat. Ten text přišel v tu správnou chvíli. Jako připomínka toho, že naše dítě JE skvělé (a to jsme věděli i bez horoskopu) a že prostě musíme vydržet. I když zuby nehty a v slzách.

...

TYGR

Jsem nádherný Paradox.

Celý svět je mým velkým jevištěm.

Pouštím se novými zářivými cestami.

Hledám a usiluji o nedosažitelné,

chci vyzkoušet nevyzkoušené.

Tančím podle hudby života

ve veselé a rozmařilé nevázanosti.

Pojď se mnou na mé jízdy na kolotoči.

Uvidíš myriády barev,

třpytivá světla.

Všichni mne zdraví jako jedinečného.

Umělce, který nemá obdoby.