OSVĚŽUJÍCÍ VEČER

Je docela příjemný večer, i když mu předcházelo vážně neuvěřitelné dusno, které ani bouřka moc nespravila. Na náměstí je koncert, na který jsme zvažovali jít. Nakonec jsme se rozhodli neriskovat a nedráždit Kubu víc, než je nutné. Hlídání měl celý týden dost a přetáhnout ho by se možná obrátilo proti nám. Přece jen zbývají ještě dva týdny do začátku školky.

Jsem velmi překvapená, nakolik poklidně ten týden proběhl. Kuba si ani jednou neposteskl, nezaplakal, nepředváděl babičce a dědovi scény. Ti si to s ním naopak užívali a chválili ho do nebes. Člověka to neuvěřitelně uklidní, když ví, že je dítko v dobrých rukou, které si s ním poradí. A podle všeho si k nim nachází opravdu hezkou, vřelou cestu. Tak, jak to má v rodině být. Je to pro mě radost.

S mužem přemýšlíme, jak je možné, že Kuba byl s dědou tak klidný a hodný. Přicházíme na to, že prarodiče nevyvíjí tlak, nevychovávají. Nenutí k jídlu, nestresují. Zkusíme povolit, ve věcech, co nejsou zásadní. Pořád je co zlepšovat...

A ještě jedna velká radost mě/nás dnes potkala. Dnes, po velmi mnoha dnech, se nám Kubík ani jednou nevzteknul, vzdorovitě nekvílel a ani doslova neřval do morku kostí. Poslední doba byla opravdu náročná, autistická, ukřičená. A samozřejmě odpoledne po dopoledním hlídání byla zase pro nás intenzivní a náš chlapeček se snažil nás svým kvílením připoutat, nechtěl jít do sprchy, nechtěl do postele, nechtěl nic. A kvílel a kvílel. A dnes, po řadě dnů, šlo všechno harmonicky, v klidu, bez hádek.

Je to TAK osvěžující!!!! Psychika neuvěřitelně odpočívá. Nejsem vycukaná ani smutná z jinak častého křiku. Přestože unavená po pracovním týdnu, cítím se teď podstatně víc svěží. A to je dnes úplněk...což by v našem auti světě mohla být docela slušná pohroma. I když, neměla bych předbíhat. Třeba budeme o půlnoci vzhůru, že:-)