ŘEČ

Jak se tak doma vezeme na negativní vlně autismu, přichází jen málo okamžiků, kdy to člověk vidí veseleji. Jsou to vzácné chvilky, kdy se to všechno nezdá tak zlé.

Zrovna včera jsem byla potěšena synkovou snahou o komunikaci. Stvořil totiž zázračnou větu, ve které bylo za a) oslovení, za b) správně formulované přání, za c) i nové slovo. Bude to znít banálně, ale věta „Mami, já chci kufr!“ mi včera udělala opravdu radost. Co tomu u nás předchází? Především asi milion opakování a simulací toho, že když něco chci, nestačí jen vykřiknout třeba LEGO. Čili jsme, a to zejména za poslední dobu, drilovali vzory asi takto. Někde z dálky z pokoje se ozvalo třeba LEGO. Výkřik v podstatě do tmy. V tu chvíli to buď ignorujeme, nebo zavoláme na Kubu „Ty něco chceš?“, případně „Nerozumím!“ Synek pochopí a přichází za námi. Já předříkávám – MAMI – a Kuba Mami, nato povídám JÁ, a na to se chytí a pokračuje – Ja chi (rozuměj chci) lego! Poslední věta už odbíhá s ním, který užuž se hrne k té krabici, co je těžká a plná lega a proto si o ni musí říct… Nesčetněkrát tohle proběhlo na tisíc chtěných věcí. 

Včera se ozvalo – KUFA! Nereagovala jsem. Uběhly asi tři vteřiny a prckovi to samo docvaklo. Přišel a říká „Mami, já chi kufa.“ Slovo kufr je pro něj nové a přesto si ho hezky zapsal do paměti. Kdyby se někdo divil, nechť se nediví. Nejoblíbenější hračkou – předmětem je u nás v současnosti manželova nová skořepina:-)

Potěšilo mě to. Došlo mu to, aniž bychom mu pomáhali. To bylo moc fajn! O další hodinu později si řekl o „duuu“. Po chvilce přemýšlení jsme správně naznali, že má na mysli džus, který včera dostal po dlouhé době. I to bylo nové slovo. A jak se chytil.

Onehda si s mužem stavěli z lega. Pořád něco hledal. A najednou proběhla krásná, zdravá konverzace:

Muž: Co hledáš, Kubo?

Kuba: Dede.

Muž: Co je to dede?

Kuba: Tole. (ukazuje na díru po dveřích).

Rozměr této funkční komunikace se dá jen přetěžko vysvětlit komukoliv, kdo nevychovává převážně neverbální autistické dítě. Že pochopí otázku a správně odpoví. Že má třeba uši otevřené.

A tak mi to šlo hlavou. Džus, dveře, kufr. Jsou i další. Zkouší je vyslovit. Naše obrázková komunikační kniha leží ladem. Starší slova vyslovuje stále lépe. A to neděláme logopedii, jak je týden dlouhý (odpor je skutečně silný). A dochází mi, že se v řeči opravdu zlepšuje. Jen přes to časté ječení a hysterii a přidružené projevy to tak člověk nevidí. 

Mám opravdu radost. Z něj obrovskou. Ale i ze sebe. Že to ještě vidím:-)