Oblíbili jsme si ovečku Shaun.
Kubík na ni byl dvakrát v kině a teď má i doma DVD s filmem. A
protože všechno je o motivaci a lásce ke konkrétním věcem, hračkám, jídlu,
čemukoliv, Kubík překonal bariéru zvanou NEMÁM RÁD PLYŠ.:-)
Je krásné se na to dívat. Že si
hraje s mazlíkem; že i po skončení filmu s ní podniká hru na ovečku
Shaun. A tak mi tu bečí a skáče plyšová Shaun společně se synkem a mně se po
dlouhé době vkrádá do duše klid. Už od včerejška je Kuba klidný, hodný,
naprosto medový. Snad že skončil ten pondělní úplněk, snad že tu nejtěžší část
adaptace ve školce má za sebou, snad že se prostě rozhodnul...těžko říct. Ale
dvě odpoledne naprosto bez hádek se pro mě rovná zázraku. Zvlášť když to
okoření ještě něčím navíc.
Třeba že si pro něj přijdu, on si
hraje na zahradě a jde se houpat společně s kamarádkou. SPOLEČNĚ. Že si
pak řeknou na rozloučenou ahoj. Že pak urputně netrvá na rutině zvané JEDEME
DOMŮ AUTOBUSEM. Prostě jdeme pěšky, ruku v ruce, bez vztekání. Že se
nechce nechat nosit a nekňourá. Že nevyšiluje jen proto, že si má umýt ruce.
Nebo že usne sám a v klidu jako zrovna včera. Bez nekonečného opouštění
postýlky a úprků do obýváku.
To pak přichází radost z obyčejných
věcí. Prostě štěstí:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat