U PSYCHIATRA

Zpátky v teple domova, u pozdní snídaně a s pomalu se navracejícím duševním klidem si srovnávám pocity z dnešní návštěvy psychiatra. Jsou rozhodně rozporuplné, ale řekla jsem si, že dnešní zážitek sem patří.

Těmto kontrolám předchází pečlivá příprava. Vybrat vhodný termín, ať není v práci problém. U nás u obou. Pak se snažit Kubu pozitivně naladit a rozhodně vyjet včas, ovšem ne zas moc s velkým předstihem, jelikož už se nám podařilo i bezmála tříhodinové čekání. Takže tak akorát. Nabalit svačinky, dobroty, hračky a nic nezapomenout, abychom minimalizovali počet krizových situací. Připravit se na to, že budeme odpovídat na těžké otázky, a promyslet, co nás vlastně zhruba po roce nejvíce pálí, a co se všechno od posledně událo. 

A hlavně připravit se na to, že třeba uslyšíme něco, co se hůř poslouchá. Máme totiž psychiatra dobrého, znalého a uznávaného, nicméně jeho styl komunikace je mírně řečeno nekompromisní, přísný, suverénní. Ne náhodou ho buď lidé milují, nebo nesnáší. Na druhou stranu odbornost cením a růžové brýle bych si stejně nasazovat nechtěla. A tak neměníme. Ovšem vyžaduje to železné nervy a jistou odolnost.

Dnes nás vzal včas, Kuba byl taky dobře naladěn. Vzorně si tam celou dobu hrál (Kuba:-) a až na netrpělivost a znuděnost ke konci to zvládl skvěle. Jenže kdo by nebyl netrpělivý… pan doktor se až příliš rozpovídal o serióznosti některých psychologů a velkým tématem bylo také zpochybnění postupů APLY. Když přidám ještě zpochybňování detoxikace, kterou Kubík podstupuje, dá mi to dohromady tak minimálně třetinu návštěvy. Hm. Další třetinu se nás ptal na Kubovy projevy, co je nového apod. Kubu se nepokusil ani jedinkrát oslovit. Tak z toho jsem rozpačitá… vzhledem k tomu, že naše dítě už aspoň malinko mluví. V poslední části návštěvy studoval nejnovější zprávy a pouštěl si videa, které od nás chtěl. Jak syn zvládá sebeobsluhu, řízenou činnost a co dělá při volné hře. My poctivě donesli videa ze staré školky i teď čerstvě z nové. Jelikož jich bylo celkem asi deset, čekala jsem, že si je zkopíruje a posléze někdy v klidu pustí. Aby mohl všechny poznatky dát dohromady, až bude chtít psát zprávu.

Omyl! Z této návštěvy žádný výstup nebude. Jelikož jako zdroj letošní zprávu z APLY neuzná, nemůže nic napsat. Dvakrát hm. Videa si rovnou pouštěl, nijak je nekomentoval krom toho, že do nich pořád něco mluvil o své kritice APLY. Před rokem nám kladl na srdce, že videa máme přivézt i do APLY, a že rozhodně chce pak vidět jejich zprávu. Přišli jsme a nově zjistili, že jako zdroj to nestačí.

Zbývá dodat jen otázku, která se mi drala na rty už tam – máme tomu rozumět tak, že pokud na stole nemá tu „správnou“ psychologickou zprávu, a má „jen“ dítě před sebou (a může s ním zkusit pracovat), na videu, a informace od nás, není schopen učinit jako psychiatr nějaký závěr? Očividně ne. 

Tak si říkám, proč jsme ztratili den v práci. Kromě toho, že nás zasvětil do systému lékařských atestací a důvodů, proč je APLA (podle něj právem) kritizována, ještě nás poučil o číslech vyjadřujících počty dětí s různými poruchami v ČR. Autistů tam bylo nejméně. Mluvil o tom, jak se s nimi dá pracovat, nemají-li intelektové omezení, a že nejhůř jsou na tom do života děti s bipolární poruchou či schizofrenií. Tomu věřím, a upřímně fandím všem rodinám, ve kterých má dítě jakýkoliv hendikep. Jenže my jsme přišli řešit ten náš. A dostali jsme hlavně přednášku o všem možném, jen ne o tématech, která jsou aktuální pro nás. A už vůbec nešlo o našeho syna. Nebo, budu-li fér, jen ve velmi minimální míře.

Pana doktora si pro jeho znalosti a odbornost vážím. Ale dnes moje odolnost dostala zabrat. Tak uvidíme v březnu, kdy tam máme další termín. K něčemu to přece ale jen bylo. Kuba se tam choval opravdu dobře. A já, po včerejším smutku, jsem na něj byla opravdu pyšná. A znovu mě to nakoplo. Prostě to zvládneme!