středa 2. března 2016

REGRES JE DĚSNÝ!!!



Klobouk dolů přede všemi rodiči, kteří si v takových situacích, nebo spíš přesněji obdobích, zachovávají chladnou hlavu a vnitřní klid. Normálně je těžké zůstat trpělivý. V regresu stokrát tak. 

Kuba ječí, řve, kope kolem sebe (doslova). Dnes byl každý podnět špatně. Voda byla moc vodová, utírání nosu zas moc zdlouhavé (no jo chlapče když se nesnažíš pořádně smrkat...). Umyla jsem mu pusu – jenže tak ji měl chvíli mokrou!!! Křik. 

Šunka se mu zdála moc mokrá, tak se jí raději vzdal úplně – a to ji má rád. Ubohé hračky dneska taky zažily leccos. Házení, třískání. Zásadním slovem se opět stalo NE. Ve vysokých tónech obzvlášť.

Chvíli si hezky hrál. Hraje si na epizody Pata a Mata, které jsou teď v kurzu. To bylo fajn. Ale jakmile začal rituál večerní hygieny, začal jekot. Skvělé bylo, že za manželem právě přišla něco řešit paní sousedka. V koupelně jsem tak balancovala mezi výchovou a snahou ho zklidnit, ať aspoň ta ostuda a řev nenabývá šílených rozměrů. Uaaa!!

Lidé, buďte šťastní, máte-li děti, které se projevují zdravě a přibližně stejně den co den. Že to, co je baví v pondělí, se jim líbí i ve středu. Že je jasné, jak se na ně musí. Že zvolená výchovná strategie platí déle než den. Že vás dítě denně v afektu nepraští a vy se nemusíte div rozbrečet, když vidíte, jak je mu to líto a samo je z toho špatné. Že vám dítě řekne, co ho naštvalo, a vy to máte možnost pochopit. Že se dítě rádo směje a není zacykleno ve vzteku.

Znám tolik nevyužitého rodičovského potenciálu. Výchovného i emočního. Rodiče, začněte si probůh své dítě užívat! A veďte ho, když můžete!

Tolik výkřik vycukané auti-matky, která už se moc těší, až se to zas zlomí a už teď ví, že to bude setsakra velký rozdíl.

A teď půjde pohladit své andělsky krásné dítě a rozesmutní se nad tím, čím trpí ona, on vedle ní a především onen malý autík.



Žádné komentáře:

Okomentovat