Klobouk dolů přede všemi rodiči, kteří si v takových situacích,
nebo spíš přesněji obdobích, zachovávají chladnou hlavu a vnitřní klid.
Normálně je těžké zůstat trpělivý. V regresu stokrát tak.
Kuba ječí, řve, kope kolem sebe (doslova). Dnes byl každý
podnět špatně. Voda byla moc vodová, utírání nosu zas moc zdlouhavé (no jo
chlapče když se nesnažíš pořádně smrkat...). Umyla jsem mu pusu – jenže tak ji
měl chvíli mokrou!!! Křik.
Šunka se mu zdála moc mokrá, tak se jí raději vzdal úplně –
a to ji má rád. Ubohé hračky dneska taky zažily leccos. Házení, třískání. Zásadním
slovem se opět stalo NE. Ve vysokých tónech obzvlášť.
Chvíli si hezky hrál. Hraje si na epizody Pata a Mata, které
jsou teď v kurzu. To bylo fajn. Ale jakmile začal rituál večerní hygieny,
začal jekot. Skvělé bylo, že za manželem právě přišla něco řešit paní sousedka.
V koupelně jsem tak balancovala mezi výchovou a snahou ho zklidnit, ať
aspoň ta ostuda a řev nenabývá šílených rozměrů. Uaaa!!
Lidé, buďte šťastní, máte-li děti, které se projevují zdravě
a přibližně stejně den co den. Že to, co je baví v pondělí, se jim líbí i
ve středu. Že je jasné, jak se na ně musí. Že zvolená výchovná strategie platí
déle než den. Že vás dítě denně v afektu nepraští a vy se nemusíte div
rozbrečet, když vidíte, jak je mu to líto a samo je z toho špatné. Že vám
dítě řekne, co ho naštvalo, a vy to máte možnost pochopit. Že se dítě rádo
směje a není zacykleno ve vzteku.
Znám tolik nevyužitého rodičovského potenciálu. Výchovného i emočního. Rodiče,
začněte si probůh své dítě užívat! A veďte ho, když můžete!
Tolik výkřik vycukané auti-matky, která už se moc těší, až
se to zas zlomí a už teď ví, že to bude setsakra velký rozdíl.
A teď půjde pohladit své andělsky krásné dítě a rozesmutní
se nad tím, čím trpí ona, on vedle ní a především onen malý autík.
Žádné komentáře:
Okomentovat