STÁRNUTÍ?

Včera se mi dostalo kulturního zážitku. S mužem jsme si pustili Dítě Bridget Jonesové. Moc jsem od toho nečekala, ostatně jako od jakéhokoliv nastavovaného dílu jakékoliv série. A film přinesl přesně to, co jsem čekala.

Upřímně jsem měla problém dívat se na obličeje pana Darcyho a Bridget. Už to fakt není, co bývalo. Zestárli a někteří to přehnali s botoxem. Bylo tam pár dobrých vtipů, ale celkově to na můj vkus bylo trochu přisprostlé. Zbytečně. Vlastně jsem si odnesla mj. vědomí svého stárnutí. Protože měnící se obličeje nebo trochu drsnější humor je jedna věc, ale veškeré okolní prostředí filmu je věc další. Film se hemžil lumbersexuály, velkými kostěnými brýlemi, sociálními sítěmi, zkrátka trendy. 

Začalo mi docházet, že začínám být docela slušně mimo. To, že nemám profil ani na facebooku, instagramu, twitteru nebo nevím kde, jsem označovala doposud se smíchem jako skutečnost, že jsem elektronicky mrtvá. No, ne že bych teď měla intenzivní potřebu to měnit a dohnat mladší generaci (což bych stejně nedohnala, víme?😊), ale zmocnil se mě neodbytný pocit, že mě všechno míjí. Že jsem příšerně zamrzla a že si vlastně nejsem jistá, jestli je to tak dobře. 

Před pár týdny jsem navíc začala opravdu uvažovat o facebooku. Jako o nástroji, který by mě dostal do komunikace s auti-rodiči po celém světě. Tudíž by se z toho mohl stát zdroj důležitých informací a postřehů. Je to marné, moje snaha se synem pracovat je prostě neutuchající. Pořád to má cenu a pořád je toho tolik před náma. A přesto profil zatím nemám. Příšerně se zdráhám to udělat. Prostě nejsem přesvědčená. 

Možná, že kdybych už profil měla, byla bych bývala moudřejší o nějaké ty informace ohledně zápisu, kdo má jaké zkušenosti...co já vím. A nestresovala bych se tolik. Zápis byl ostatně nakonec opravdu jen formalita. A Kubík ho zvládnul hezky. 

Ale honí se mi to hlavou. Doba se vážně mění. Nebo spíš už změnila. Občas někde čtu, že tenhleten nebo támhleten OUTFIT je TRENDY, že trenčkot je MUST-HAVE sezóny, že ZELENÁ JE NOVÁ ČERNÁ, zprávy na seznamu jsou už běžně plné HASHTAGŮ a odkazů na twitter... O lajkování ani nemluvím. Představení nejsou představení, ale PERFORMANCE, úvodník není úvodník ale ADVERTORIAL, prostě všechno kolem mě se mění a já vytrvale zůstávám imunní, protože mi to prostě NIC NEŘÍKÁ. 

Možná to přijde. Až budou ty nejzajímavější inzeráty na práci viset na FB (náhodou tuhletu zkratku znám😉)  Až moje kadeřnice nebude stříhat jinak než podle toho, co je IN. Až přestanou prodávat „normální“ oblečení a všechno se bude jíst jen RAW.

Ale obávám se, že do té doby, a možná ještě déle, tu budu pořád jen já. Elektronická mrtvola, co má ráda věci vkus dvou generací nazpět a co nemá čas ani chuť se pouštět do věcí, co jsou trendy. 

Přestože existuje jakási pravděpodobnost, že by přece jen mohly být co k čemu.

A to bude asi důkaz mého stárnutí. Rezistence se jakkoliv měnit a naopak upevňovat své zvyky k tomu totiž patří. Zatím je mi v tom ale dobře. Nemůžu si pomoct. Ostatně, ani Bridget ten botox a hrubá mluva moc neprospěly.