VELIKONOCE

Velikonoce jsem nikdy neměla ráda. Byly pro mě vždy spíš symbol jara. Potud v pořádku. Ovšem v paměti mám i ty nekonečně trapné chvíle, kdy otevřete koledníkovi, on vás mydlí tatarem nebo jalovcem a vy stojíte a nevíte, co máte dělat a jak se tvářit. Prostě divné. Ale to volno bylo příjemně dlouhé. Odnáším si z něj několik znovuobjevených zjištění.

Nuda je nejhorší, co může být. Nuda přináší problémové chování. Kdyby nebyla nuda, nebyly by hloupé nápady, nebyly by tudíž dohady a ve finále zákazy oblíbených činností, z čehož je nakonec smutno všem zúčastněným. 

Nudu je potřeba zahnat, i kdyby se venku čerti honili. Je tedy potřeba jít ven. Doma se zahání totiž hůř. Doma se snadno sklouzává ke stereotypiím a motivovat syna ke společným činnostem, o které sám od sebe nestojí a netouží po nich, to je nadlidský úkol. Takže ven, co to dá!! Každý den jsme trávili venku. Jen dnes ne moc. A podle toho to taky odpoledne vypadalo. 

Pozitivní přístup a hlavně KLID. Někdy to není snadné, ale bez těchto dvou schopností se to prostě zvládat nedá. Myslím, že jsme dnes zůstali klidní. I přes veškeré příšernosti. A po jednom panáku jsme byli hned i pozitivnější:-)

Důslednost. Ta je tak šíleně důležitá. Dnes jsme syna docela potrénovali. Důsledně jsme trvali na svém a důsledně jsme vyvozovali závěry. Ne že bychom dříve důslední nebyli. Ale někdy jsme jen lidi. Občas polevíme, občas už nemůžeme. A tak zlaté pravidlo platí i u nás – dítě NEJVÍC dusí své rodiče. Ne prarodiče, ne školku. Rodiče. A tak i na nás to Kuba zkouší, kam až může. Dnes jsme hájili pozice a pevně drželi slovo. Zjištění je nicméně takové, že není nejsnadnější volbou pustit se do maximálně výchovných postupů v den, který není z nejlepších. Někdy to ale neodhadnete.

A nakonec - osvědčenou terapií je láska.  Zahodit hádku jako první, přijít a obejmout ztrápené dítě (které stejně nechápe své vnitřní zmatky a proč dělá to, co dělá) a říct MÁM TĚ RÁD. Funguje to. Přestože vám mozek vaří, cítíte se, že nevíte kudy kam, hlavou vám putují miliony myšlenek, udělejte tohle a bude to lepší. A přeju všem, aby pak jako u nás přišel široký úsměv, zjevná úleva a radost, společný dotek a klid.