Je to docela zázrak. Můžu
nerušeně psát blog a Kubík si vedle mě hraje s plastelínou, aniž by
vyžadoval mou asistenci. To se moc nestává. Tak využívám chvilky, abych se za
doprovodu jeho velrybáčtiny, neboli jeho vlastního jazyku, kterému nikdo
nerozumí, zmínila o tom, jak nám vlastně teprve od pondělka vypukly pravé
prázdniny.
Než se k tomu ale dostanu,
je potřeba říct, že velrybáčtina neznamená slova ani nic podobného, jen shluky
naprosto nových neotřelých slabik a drmolení, které se krásně poslouchají.
Notabene, když tady ty jeho pokusy o mluvu vedly téměř k imitaci slov v pohádkové
knížce, ze které čteme. Jen si tak listoval, ukazoval na piktogramy a za
doprovodu svého drmolení a „hm“ v různých tónech „četl“ pohádku. Když
došel na divočákovo „chrochrochro“, opravdu ze sebe vydal něco jak zachrčení.
Když medvěd zařval bolestí „aúúú“, ozvalo se výrazné „u“. A celou tu pohádku „četl“
naprosto stejnou intonací, jak mu ji čtu já nebo můj muž. Tak mi to nepřipadá
jako náhoda. Třeba to někam povede. Smutné je, že tahle kniha je jediná svého
druhu, takže se chystám na výrobu naší vlastní. Dokud ho to baví. Je totiž naprosto
běžné, že jakmile nevyužijeme příležitosti, určitého období nakloněného nějaké
zálibě, je to fuč. Jakmile věc opustí, nemáte šanci ho k ní zas nějakou
dobu dostat. I v učení novým věcem je potřeba to vnímat. I plen jsme se
zbavili, když ho zrovna NEOBTĚŽOVALO nechat se vysadit (jako že jindy
obtěžovalo:-). Využít ten téměř moment v otevřenosti novým věcem, to je
důležité. Člověk musí být prostě stále ve střehu.
Prázdniny začaly tím pravým
způsobem. Jako bobříka odvahy jsem si v pondělí na sebe vymyslela návštěvu
koupaliště. První letos, první jen takto ve dvou. A světe div se, bylo to fajn! Voda teda byla
hodně studená, ale i tak jsme se vyřádili. Já, naprostý nepříznivec tobogánů a
jiných podobných radovánek, jsem s Kubou byla donucena sjíždět tobogán asi
desetkrát. Drkotal zimou a přesto nehodlal atrakci opustit. Když už jsem byla
dostatečně spálená na různých místech od brždění (chápejte, teprve se na
tobogánu učím kormidlovat:-), rezolutně jsem tuhle zábavu utnula. Zvládli jsme
to ale v pohodě, afekty byly jen asi dva a po courání domů a po obědě mi
Kubík odpadnul totální únavou. Míň fajn už bylo to, že jsem doma při praní
odhalila zničené plavky. Nevím, na co jsem sedla, ale vzadu na bikinách mi to
rozežralo plavkovinu. Naštěstí ne durch:-) Náš vodní živel byl ale šťastný. A
já tím pádem taky:-) Teď už mám nové plavky, ale na rozdíl od těch starších
stály jen dvě stovky, takže můžou klidně letos padnout:-)
Včera prázdniny pokračovaly mimo
jiné i kávičkou a džusem v naší oblíbené zahrádce. No jen tak dál:-) Vážně
to zatím vypadá na prima léto!
Žádné komentáře:
Okomentovat