Mám zvláštní vnitřní chvění. Po
čtyřech letech, a poprvé s Jakubem, jedeme na malou dovolenou. Nedáváme si
velké cíle, čeká nás týden a půl v Česku, s víkendem tráveným u
rodiny, ale i tak. Balíme kufry, opalovací krémy a já mám pocit, jako když jsem
malá holka a jedu na prázdniny někam, kde je to všechno nové a jiné než doma.
Vzhledem k tomu, že Kuba je
teď opravdu mistr lumpáren a že předvádí nevídané afekty, nechci se moc těšit.
Myslím, že to bude adrenalin, a taky myslím, že budu ráda, když to nebudeme
muset zabalit dříve. Hlavou se mi míhá nekonečná řada nástrah nového prostředí,
nových lákadel, odpíraných radostí (protože holt všechno mít nemůžeme) a
následných hysterických scén. Nejde se od toho oprostit, protože v tom zkrátka
žijeme dnes a denně a poslední dny jsou opravdu neskutečné. Kuba se snaží
vyvzdorovat všechno možné, spouští víc hrdelní křik, než když byl menší, nechce
se nechat uklidnit a dává nám intenzivně najevo, jak moc se na nás zlobí. Díky
bohu stále netluče hlavou o zeď ani jiné sebepoškozující rituály neřešíme, ale
i tak...je to O NERVY!!! Když si uvědomuju, že v téhle kondici hodláme
čelit hotelům, jídlu v neznámém prostředí, horku, netušeným nástrahám…no
masochismus to asi bude. Ale člověk si nevybere, když plánuje dovolenou,
rezervuje ubytování, jaké zrovna období ten jeho autista bude mít. Tak hlavně
se nepo… že:-)
ALE. Je potřeba říct, že lotr ty
svoje příšernosti kompenzuje i jiným chováním. Lepším. Respektive velrybáčtina
pokračuje, a ještě k tomu zase trochu víc obohacená. Mele a mele téměř v jednom
kuse, což už samo o sobě je luxusní. A poslední dva dny po nás opakuje (!!!).
Jestli tímhle něco zakřiknu, tak se asi zblázním. Protože on nás napodobuje,
aniž by ho na tom mělo co lákat. Nemá motivaci v odměně, nedělá to nijak
zištně, prostě jen opakuje po nás, protože ho o to požádáme. Jsou to krátké
momenty několika pokusů. Zkoušíme to pomalu, jen citoslovce, jednoduché
slabiky, žádná slova. Ale on OPAKUJE!!! Někdy správně, jindy jen podobně,
protože očividně neví, jak na to, ale to je fuk. Je to skvělé. A navíc. Skládá
si ty svoje věty „Já chci…“, a už zkouší opakovat slabiky toho slova, které
představuje vytouženou věc. Poslední dobu ho zas hodně baví iPad, no a tak už
jsme párkrát slyšeli nefalšované „AJ-PE“. Z jeho úst. Naprostá paráda.
Třeba ho to do týdne přejde, co já vím. Ale čím víc tu řeč takto cvičí, tím
lépe se bude stavět na tomtéž příště, až se to období povídání zase vrátí.
Protože ona ta období prostě opravdu přicházejí a pak zas mizí. Je potřeba se
na to připravit. A užívat si to dobré, co se právě děje. Tak máme uši
nastražené, na tváři nám to naše divoké dítko loudí nevědomky připitomělé
úsměvy a my prožíváme momenty opravdového štěstí.
No a já to jdu dobalit. A vyspat
se na ty netušené zážitky. Při první příležitosti se určitě podělím o dojmy.
Určitě jich nebude málo:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat