Stává se jen málokdy, že mě něco hodně pobouří a vytočí. V minulých
letech jsem měla co do činění s médii a velice rychle jsem zjistila, že
cokoliv najdu v novinách nebo uvidím v televizi, mám brát s rezervou
a hlavně tomu nemám slepě věřit. Pravda nebo lež, obojí vychází zkreslené a
není možné se tomu nějak zvlášť bránit. Vlastně ani zprávy moc nečtu, na zprávy
v televizi se popravdě nedívám vůbec. Je to možná špatně, ale odmítám se
stresovat věcmi, které nemám šanci změnit. Už tak se stresuju dost každý den z jiných
důvodů.
Dneska jsem byla ale docela konsternovaná. Článek níže stojí
za přečtení, jakkoli smutný je. A bohužel tady to na velké zkreslení nevidím,
už jen z toho, co jsem se kdy doslechla v kruzích kolem rodičů dětí s PAS,
přečetla na nejrůznějších zápisech rodičovských skupin apod.
Věci se nedějí správně. A takoví lidé, takoví „znalci“,
rozhodují o osudech. Kde to jsme? Nakonec, ani posudkový lékař, který vydal už
dvakrát ortel ohledně příspěvku na péči u našeho syna, Jakuba v životě neviděl.
Nevím, co je horší. Jestli lékař, který dítě neviděl ani z rychlíku,
zhodnotí jeho nárok na příspěvek a úroveň jeho hendikepu od stolu, nebo člověk,
který je soudním znalcem, má být kovaný v psychologii a troufne si popřít
diagnózu renomovaných specialistů. Byť dítě viděl a hendikep tedy nepoznal. A
ještě nařkne matku z neurotičnosti.
Tak tohle pro mě byla silná nedělní káva. Snad ani nechci
vědět, co za tím je. A jestli „pouze“ neschopnost a nekompetentnost znalkyně,
tak o to hůř.
Žádné komentáře:
Okomentovat