Díky práci si zase rozšiřuju
obzory. Po dlouhé době se učím něco
nového (pominu-li svoje sebevzdělávání v problematice PAS) a jelikož
pracuju v mateřské školce, dostávám možnosti zajímavého srovnání běžných
dětí a těch autistických. Neříkám hendikepovaných, ale autistických, protože v tomto
případě je to jejich specifikum.
Nedávno jsem totiž četla knihu
psanou z pohledu autistky. Taková Temple Grandinová z jiné perspektivy.
V některých věcech jsem viděla paralelu s naším životem s Kubíkem,
v jiných méně. Ale jednu pasáž bych vyloženě podepsala. Rozdíl mezi ní a
dětmi běžnými totiž hrdinka vidí mimo jiné v tom, že NENÍ SCHOPNA LŽI. A v tu chvíli mi úplně došel ten rozdíl mezi Kubou a dětmi,
se kterými pracuju.
Děti ve školce jsou mazané. Když
chtějí. Hodné, roztomilé a šikovné taky, ale i mazané. Typické „malé lži“
začínají od tvrzení „Mně bolí bříško“ ve chvíli, kdy jim nějaké jídlo nechutná
a chtějí se ho zbavit. Je toho víc, a byť to jsou drobnosti, je z nich pro
mě zřejmé, že si prostě umí vymýšlet, aby dosáhly svého. Vypočítavě a chytře.
Když Kubík „mazaně zlobí“ a
záměrně na mě zkouší něco, o čem ví, že je zakázáno, mám smíšené pocity. Zlobí
mě to zlobení a zároveň mě těší, že je ho schopen. Že mu naštěstí chybí ten
mentální hendikep. Ale vím jistě, že lži skutečně schopen není. Sice nemluví,
ale veškeré jeho chování svědčí o přímočarosti jemu vlastní. Nehraje na mě
divadlo. Chová se prostě tak, jak myslí. Tak třeba teď má období poměrně
značného odmítání babičky. Těžko říct proč. Ale odmítá ji. A nedělá na ni
cukrbliky, aby od ní dostal své milované Kinder vajíčko. Dá najevo, že ho chce,
tak "ho babi naval“, ale tím to končí. Vřelost a láska se nekoná. Tohle je
poměrně smutný příklad, ale je pravdivý. Pro mě to svědčí o určité
bezelstnosti. A taky o tom, že když mi lidé říkají, jak hodného chlapečka mám
(je-li zrovna v tu chvíli roztomilost sama a třeba i o hendikepu nevědí),
že mají pravdu. Opravdu je to hodné dítě.
Děti ve školce jsou báječné. A
přesto mívám někdy pocit, že ve srovnání s nimi mám doma hotového andílka.
Paradox, co?:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat