Poslední dny jedu na euforii z výkonů, které náš
chlapeček podává. Daří se mu ve školce, doma je prostě k sežrání. A sezení
u psycholožky zvládnul krásně. Pracoval a pracoval a dokončil celé rozumové
testy. A to je úkolů nepočítaně. Včera svou jízdu zakončil u logopedky, kde opět
pracoval a ona konečně slyšela spoustu hlásek, které jí v uplynulých hodinách
logopedického bojkotu nedopřál a nedopřál. A žasla. Třeba to, že pochopil
princip toho, na co začíná slovo. Prostě to slyší a definuje.
Přemýšlela jsem, co je klíčem k tomu, že Kubík zase
šlape a dělá, co se od něj očekává. A napadlo mě, že to dost možná souvisí i se
mnou. Na začátku nového roku jsem si totiž opravdu uvědomila, že je a bude pro
mě hodně důležité zůstat v klidu, dělat věci s rozvahou, nespěchat a
dělat jen to, co reálně jde stihnout. Neboli nebýt superženou. A tak nejsem
superžena. Koš s prádlem překypuje a volá VYPER!!!, místo vaření (anebo
taky klidně praní) jsem dnes cvičila a po večerech nepracuju, dokud to brutálně
nehoří. Prozatím nehořelo. Chodím spát brzy a dopřávám si příděly energie, jak
to jenom jde.
A moje duše je na tom taky líp. Ani v práci jsem se
prozatím nenechala natlačit do kouta, do stresu. Je to strašně příjemné a to mě
motivuje, aby se to neměnilo. A pak je tu Kuba, který je na mě napojený jako
každé dítě na svou matku. Jako každý autík se svým šestým smyslem. Možná i on
to cítí.
K psycholožce jsem jela poprvé naprosto přesvědčená, že
to nevyjde. Ale klidná, smířená. A v hlavě mi pořád jely jen myšlenky na
to, aby byl hlavně Kubík v pohodě. Aby nezískal odpor k místu,
psycholožce, aby se nezlobil, kam ho to pořád tlačíme. Po bezmála pěti letech
by se klidně zlobit mohl.
A najednou – vše proběhlo, jak mělo. A podruhé taky. A u
logopedky zrovna tak. Je nepopsatelná úleva, která se mě zmocnila. Hned potom
pýcha na syna, který to všechno zvládnul. Říkala jsem si, tak takové to je, když dítě spolupracuje. Když se chodí na logopedii
jako logopedii a ne jako na pokec a metodické vedení za přítomnosti dítka,
které si jen hraje a nedbá...
Nevím, bylo-li to těmi výkony. Počasím nebo někým, kdo na
něj třeba prsknul v tramvaji. Každopádně teď leží s teplotou, ze
spaní mluví anglicky a vypadá to, že si pár dní poleží. Ten odpočinek si
zaslouží.
Žádné komentáře:
Okomentovat