Končí jedna éra. Nejde o nic menšího, než jsou...kukuřičné
křupky. Tedy ty nafouklé válečky bez chuti, které průměrné dítko odloží tak po
roční konzumaci, jelikož jejich chuť (dá-li se o tom tak hovořit) nedosahuje
kvalit prakticky čehokoli ostatního, co objevovaný svět jídla skýtá.
Kubík měl nedávno doma křupky od méně obvyklého výrobce.
Ovšem takové, které dříve jedl. Najednou je viděl na talíři, okomentoval to
svým procítěným „oh no“ (protože TEĎ
se jede mj. v angličtině) a křupky odložil. Několik dalších pokusů dopadlo
stejně. Až se mi dnes podařilo sehnat křupky původní, oblíbené, obvyklé. Nechal
si je nasypat, pak se na ně podíval, čichnul k nim a tím to zhaslo.
Tak nevím, ale zdá se, že křupky skončily. Ovšem nelze se
divit. Láska k nim započala asi v Kubíkově roce a půl, přičemž
chlapeček oslaví brzy sedmé narozeniny. Jsou tedy těžce přesčas. Chtěla bych si
myslet, že křupky nahradí něco zábavnějšího, vydatnějšího, s chutí. Ale
vzhledem ke stereotypiím v jídle a prakticky žádnému posunu v této oblasti
si to nemyslím a vlastně je to nakonec jen tak, že jsme zkrátka přišli o jednu
z mála motivací či zklidňovacích prostředků – záleží na situaci.
Křupky tu byly záchranou, když Kuba neměl vůbec potřebu jíst
nebo mlsat a bylo to to jediné, co opravdu chtěl. Tak nám pomohly začít s metodou
obrázkové komunikace VOKS. Bez nich by to šlo jen stěží. Křupky tu byly dlouhé
měsíce a roky od toho, aby nám pomohly přežít prakticky jakékoliv nákupy, u
kterých je nuda. Pomohly nám zaplácnout hlad, když bylo nejhůř. Pomohly nám
vydržet na návštěvách. Naučily synka dělit se s kamarády. Takzvané „chupky“
znamenaly jedno z prvních ochotně vyřčených slov.
Nostalgicky zamáčknu slzu a myslím na to, že je z Kubíka
už velký kluk. Že ušel dlouhou cestu a jde pořád dál. Teď se třeba naučil říkat
„Jo!“ (tedy protiklad k OH NO:-)
a taky „To je mojeeee!“. Denně nám
vypráví pohádku O veliké řepě a konečně začal logopedicky pracovat u zrcadla.
Je mi z toho všeho moc dobře. Ale křupky pro jistotu
ještě necháme doma. Život s Kubíkem je samé překvapení. Tak ať jsme
nachystaní:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat