IPAD

Momentálně jsme v období iPadu. Naši kamarádi a známí by se asi divili a říkali by, že to jsme přece pořád – neboli už od loňských Vánoc, kdy ho Kuba dostal. Ale pravdou je, že teď to je intenzivnější. Chlapeček sotva ráno rozlepí oči, už za námi běží a přes celý byt se ozve AAAAAJ-PA. Škoda, že sem nejde přenést ta intenzita a nadšení, se kterým slovo říká, doslova se do něj totiž položí. Asi pro jistotu, to aby rodičové okamžitě porozuměli, co že to vlastně chce.

Čas strávený u tabletu neustále sledujeme a držíme v rozumných mezích. Upřímně, sama jsem docela zděšená tou posedlostí dnešních dětí po elektronice, virtuální komunikaci, po hrách a prostě po všem tom, co pokrok přinesl. A tak si to hlídáme. Měl období, kdy si pouštěl videa z youtube, což mi krom pouštění pěkných dětských písniček docela dost vadilo. Teď už to nedělá. Vypínáme wifi a tváříme se, že to nejde. Po pár marných pokusech na to zdá se zapomněl a baví se svými aplikacemi, které jsou zčásti pro zábavu a zčásti didaktické. A že se zlepšuje! Můj muž říká, že dnes už se děti prostě rodí s těmi geny a dovednostmi potřebnými pro práci s počítači a podobně. Něco na tom bude. Našemu autistovi to nikdo neukázal, a přece si ve svých aplikacích dělal „pořádky“. Něco odinstaloval, ale taky si je rozdělil do složek a podsložek a přesně (jak jinak) ví, kde, co má. Zatímco já k tomu občas přijdu a naprosto tápu. A že v samotných aplikacích bývám sama pozadu, to už asi nemusím říkat. Je neuvěřitelné, jak mu to jde. Jak se zlepšuje. Rozhodně je hrozně dobře, že se na iPadu dají zablokovat nákupy v aplikacích, protože jinak bychom asi nevědomky utratili majlant...jsem přesvědčená, že ten náš prcek by určitě přišel na to, jak získat uzamčené levely:-)

Někdy bývám nešťastná, že sotva přijdem ze školky, už po tabletu touží, ale celkově zhodnoceno, je to báječná pomůcka. K nezaplacení při čekání v restauraci, u lékaře, v dopravní zácpě, prostě při jakékoli potenciálně krizové situaci. Navíc Kubova jemná motorika šla opravdu nahoru a aplikace grafomotoriky ho v podstatě naučila kreslit sluníčko, hlavu kočky i prasátka. Aplikace zaměřené na výuku písmenek a vůbec mluvení ho naučila rozeznávat některá písmena. A taky je číst. Pochopil tady princip domina i pexesa. Ne, opravdu na tablet nedám dopustit.

Vždycky se taky rád díval na pohádky. Naším současným favoritem je Pat a Mat. Něco, u čeho se pobavíme i my rodiče. Mrzelo mě jen, že se tam nemluví. Ovšem, vyvážila to jiná skutečnost. Nedávno si tak Kubík něco vymýšlel s legem a najednou měl postavenou houpačku i s dvěma figurkama, takovou, jako měli jeho Pat a Mat v jednom díle. A začal ty figurky houpat. Neuvěřitelné! Hra na něco, obrovský kus nápodoby, prostě zase věci dříve zcela nereálné a pro autíky náročné...

Vizuální zábava je synkův relax. A ještě k tomu ho něco naučí. Co víc bychom si mohli přát? Už tak to má ve světě, kde řadě věcí nerozumí, těžké, tak proč mu to neulehčit. I my sami si dopřáváme odpočinek podle svého gusta. Tak pěkný den a co nejvíc relaxu přeju všem:-)