NÁVŠTĚVA

Občas s Kubíkem chodím na návštěvy. Zpravidla ke kamarádkám. To abychom se socializovali a já si občas odfrkla. Cizí příbytky totiž skýtají spoustu zábavy pro Kubu a tím pádem pro mě klid a prostor pro ryze dospělácké a vpravdě trochu babské tlachání. Díky bohu mám kamarádky tolerantní, až bych řekla všechápající, jelikož Kuba má u nich skutečně dveře otevřené – včetně všech dvířek, serepetiček, hraček i předmětů, co kde najde...

Dneska jsme zas jednu podnikli. Mám přátele a ti mají pejska. A tak se chodíme s Kubou socializovat i k nim a přidáváme k tomu trochu amatérské canisterapie. Pejsek je menší, hravý a nesmírně hodný a tolerantní, přihlížím-li k tomu, jak se ho Kuba snaží tahat za ocas a provádí podobné příšernosti. Návštěva byla opět docela výživná.

Chlapeček byl zjevně rád, že jdeme tam, kam jdeme. Po uvítání se jal svlékat. A šel doslova do trenek. Protože ho obtěžují kšandy a teď je měl na manšestrákách, tak si prostě sundal i ty kalhoty. Nebylo možné ho přemluvit, ať si je nechá. Ale tak budiž. V bytě bylo teplo, tak co to budu řešit. Frajer v tričku, slipech, ponožkách a bačkorkách začal vymýšlet lumpárny. Nejdřív to vypadalo nevinně. Jako znalec prostředí šel najisto do kuchyně a pejskovi donesl jeho granule v misce. Dřepnul si k němu a spokojeně koukal, jak mu chutná. Dokonce ho u toho i hezky hladil po hlavičce (!). Pak znovu odešel. Vrátil se a opatrně vrávoral s miskou plnou vody. I když už z dálky sem tam ulil, říkám si, dá mu napít, šikulka. Omyl. Jakmile se k nebohému pejskovi přiblížil, zbytek nevylité vody na něj prostě hodil. Chlupáč se naštvaně stáhnul za gauč a já myslela, že ho prostě přetrhnu...synka, rozumějte... a zároveň se mnou cukal jen těžko zvladatelný smích.

Následovala totální demontáž pressovaru, který po podobných dřívějších zkušenostech ihned po příchodu vypínám z elektřiny a taky vylívám vodu z nádobky. Dále rozsypání dekoračních korkových zátek. Zátky pěkně naskládal do psí misky a hodlal tím pejska krmit. Ten to měl po polití úplně na háku a vůbec si nevšímal. Naštěstí. Poté odněkud přinesl krabici s kolíčkama na prádlo. Kolíčky vysypal na zem. Chvilku na nich k mé radosti trénoval jemnou motoriku. Pak vzal kamarádčinu sklenici s vodou, vodu nalil do krabice na kolíčky. Prima. Možná si leckdo pomyslí, jak je možné, že toto všechno zvládl pod dohledem matky. Inu je šikovný a rychlý, matka unavená a mnohdy naivní, jak si tak říká, že TO PŘECE NEUDĚLÁ. Taky se ještě pokoušel házet pejskovi míček, ale ten už si na něj dával pozor. Reakce byly vlažné a pejsek se radši chopil svého oblíbeného plyšáka. Rezignovala jsem. Nabídla jsem mu Pata a Mata. Po této možnosti ochotně skočil a zbytek návštěvy jen trdloval před telkou a napodoboval zrovna tyhle dvě přetrhdíla.

Zbývá dodat, že z návštěvy odcházel spokojený, o dva schumlané minipapírky bohatší (neboli najezenější – zvláštní radost z konzumace papíru mě začíná znepokojovat). Teta po nás šla uklízet ten binec a beztak si říkala, „tak to mám zas na chvilku za sebou“:-)  Ale ne, to bych jí křivdila. Je vážně hodná:-) Zase přijdeme, slibuju!:-)