PŘESKOČENÁ PROPAST

Plní se nám sny. Kubík OPRAVDU začíná mluvit. Hodně chce, hodně se snaží, každý den je toho trošku víc. Po pouhých šesti sezeních s logopedkou přichází úžasné výsledky. Objevuje kouzlo mluvy, baví ho to, zkouší nové a nové kousky. Najednou udělal obrovský skok. Jako by přeskočil propast. Není to jen mluva. Je to taky obrovský posun ve verbálním porozumění. Poprvé pořádně cítím, že má smysl mluvit a věci vysvětlovat. Odmala to tak děláme, ale teprve teď je znát, že nás slyší. A docela dost i rozumí. Je to přesně ten klíč, který potřebujeme. Jakmile si budeme rozumět, budeme mu moci věci vysvětlit, dostaneme se dál. Přijde řešení k různým krizovým situacím, snad i předejdeme některým afektům. Komunikace je prostě strašně důležitá.

Ten pokrok se odráží i v tom, co má rád. Doteď miloval Jim Jam. Skoro všechny jejich pohádky. Najednou nechce žádné, i ty nejoblíbenější spadly z lopatky. Koukáme teď na Déčko. Je to paráda. Jeho večerníčkem je Čtení do ouška. Jeho víkendovým raníčkem Studio Kamarád. Čím více se tam mluví, tím lépe. Výjimkou je jeho nová láska – Pat a Mat. Začal chápat celou tu komiku tohoto večerníčku a baví se tím ohromně.

Jak už to tak bývá, jedna věc jde nahoru, druhá dolů. Tak teď šlo dolů jídlo. Jí méně, nechce se mu ani držet lžíce. A pak přichází naprosto komické situace. Kuba sní z večeře tři sousta a odkládá talíř. Můj muž mu teda říká „Ty jsi jako skončil?“ A on, s nově nabytými dovednostmi v užívání ANO a NE, odpovídá samozřejmě ANO:-)  Nebo přesněji A-O:-) Naopak NE tasí ve chvíli, kdy dělám něco, co nechce. Třeba začnu zpívat, ať nemáme doma takové ticho. Kubík něco kutí s legem a v tu ránu se na mě přísně podívá a říká „Ne!“ Večer zas diktuje, kdo mu má číst ty jeho obrázkové pohádky.

Vypadá to asi takto:

Vedu ho do pokojíčku, on se najednou zarazí a říká: „Táta.“

„Táta ti bude číst?“

 „A-o“.

„Tak dobrou noc, papa.“

„Papa.“

Muž s ním stráví nějakou chvíli, pak ho tam nechá. Jsme totiž momentálně ve fázi výuky samostatného usínání.

Po pár minutách kroky. Pak se zrychlují, to než ho stihneme zahnat zpátky.

Manžel mu říká: „Pojď, půjdem spolu.“

A Kuba: „Máma.“

„Máma má jít s tebou?“

„A-o.“

„Tak papa.“

„Papa.“

V postýlce to pak zpravidla ještě vyladí obvyklým „Já chi piti.“ Podezřívám ho, že až na občasnou opravdovou žízeň se z toho stal rituálek, ale nevadí. Jen houšť:-)