INTEGROVAT?

S novým rokem zesílila některá témata. Dosáhla větší intenzity, důležitosti. Stále ještě a pořád víc přemýšlíme o integraci.

Náš syn se stal tahounem. Jako poměrně zdatné dítě se mezi spolužáky stal tím, který může ostatním ukazovat, jak na to. Je to pěkné a v každé třídě je taková role zapotřebí. Ale říkáme si, neměl by jít dál? Dostat šanci obstát mezi zdravými dětmi, zkusit se adaptovat v běžném prostředí? Ať jsou jeho učitelky jakkoliv dobré, s dalšími pěti autisty prostor na intenzivnější práci s chlapečkem prostě nemají. Možnosti jsou omezené.

Začali jsme o tom zase trochu více uvažovat. Zelenou jsme v tomto směru dostali i od Kubovy psycholožky. Určitě by to stálo za pokus, říká. Hm. Hodláme se poradit i v SPC. Ale stále více a více to vypadá, že kontaktujeme dvě školky, které nám byly doporučeny. A dost možná nás čeká změna.

Seděli jsme tak s mužem u kávy a celou věc probírali. Jestli a kam ho zkusit umístit, jak s asistentem, jaké by z toho či onoho plynula pozitiva, co může a nemůže synkovi ublížit. Ten si kousek od nás hrál a ani netušil, jak moc se o něm vlastně rozhoduje. Jistě, člověk má za své děti odpovědnost a každý rodič zná její tíhu. Ale tohle? Rozhodovat o něčem, o čem absolutně netušíme, jestli je správné, jestli Jakuba nevrátí o krok či dva zpět. Jestli ho to nezmate a nevyleká a nezastaví v tak bezvadně rozjetém vývoji.  Jestli tím nezastavíme jeho „dobrou vlnu“.

Bylo by velmi pohodlné nechat to být. Nechat ho v jeho školce, v jeho třídě, říct si, že tam má tu speciální péči. Bez ohledu na to, že má potenciál jít dál. Nebo přinejmenším potenciál se pokusit o tak velký pokrok. Jsou takoví rodiče v naší školce. Je to ochranářské...a je to možná často škoda. A pak jsou rodiče odvážní, rodiče nároční. Ti, co své auti děti tlačí dál. A tvrdí, že bez požadavků a tlaku na dítě ničeho nedosáhli. My s mužem jsme někde mezi oběma skupinami. Ale přikláníme se k odvaze. K pozitivnímu přístupu a silné naději, že to může dopadnout dobře, že se náš syn zdárně zařadí a najde si nové kamarády. Nebo spíš kamarády. O tak přátelské vazbě s kýmkoliv kromě učitelek totiž v současné třídě nemůže být ani řeč.

A tak některé školky oslovíme. Ověříme možnosti. A zajdeme se někam podívat. On už nám syn dá jasně najevo, zda se mu někde líbí. A uvidíme.

A jedna zábavná večerní. Kubík dostal nový župan. Nesnesl ho obléct! Absolutně ho odmítal. Jednou jsme ho do něj dostali. Podruhé včera večer po koupeli. A župan se stal mazlíčkem!! Včera jsme ho nesměli svléct. Pokoutně jsme mu ho kolem desáté večer sundávali z rozehřátého těla. Dnes byl stejný protest. Ovšem svléknutí jsme dosáhli. Za kompromis. Nechal si ho aspoň na mazlení:-) Jako plyšáka:-)