SOCIALIZACE

Po dnech příšerných přicházejí někdy dny ještě příšernější, ale někdy taky lepší. Jako po pátečním amoku.

Sobota byla naprosto pohodová. Byť jsem byla s Kubíkem většinu dne sama, prostě nebyl problém. Dokonce jsme se dostali i k logopedii, říkankám a nevadilo mu ani, že ruším vánoční stromeček a veškerou výzdobu. Nadšeně mě sledoval, hrál si s vánočními ozdobami, fascinovaně okukoval stříhání větví, zametání, prostě všechno. Nic nevyžadoval, téměř se nerozčiloval, prostě jsme si tak pěkně spolu vegetovali. Odpoledne usnul na chvilku u televize a vůbec byl spokojený.

Zajímavé bylo, jak moc celý den brebentil. Nejenže funkčně komunikoval se mnou, ale taky komentoval dění kolem sebe. U pohádky komentoval, co vidí. Když jsem mu chvíli zkoušela číst pohádku (neobrázkovou), snažil se po mě opakovat každé slovo. Prostě povídal, co ho napadlo, co vidí, a hlavně opakoval po mně i po pohádce. Považuju to za velký pokrok. Jednak trénuje a jednak je vidět, že ho to baví zkoušet stále víc. Komunikační kniha už hodně leží ladem…

A to mělo být ještě lepší! Včera večer jsme se totiž jako rodina parádně socializovali. Zpětně to vnímám jako hodně neskutečnou událost. Chodíváme sice na návštěvy, ale žádná asi dosud neprobíhala jako ta včerejší. Předně – měl radost, že jdeme tam, kam jdeme. Po příchodu se vzorně svlékl a hned si šel hrát na oblíbená místa, jelikož u tety to zná. My s mužem si mohli povídat s milými lidmi, které moc nevídáme. Mohli jsme si dát (a dali si) trochu vína, zatímco naše dítko se stále jaksi samo bavilo. Nehledě na to, že krásně komunikovalo s námi i se všemi ostatními, říkalo spisovně DÍKY a vůbec bylo roztomilé. Až na neochotu dělit se o hračky a hlavně obrovskou vzteklou neochotu od tety odejít to nemělo chybku. Strávili jsme pěkné večerní chvíle u krbu s fajn lidmi, bez jakéhokoliv omezení, a když jsme se procházkou vraceli domů, sněžilo. Tak na tohle bych si zvykla:-)

Dnes u večerního uspávání jsem Kubíkovi povídala, že až se zítra vzbudí, půjde do školky, že tam potká své oblíbené tety Evičku a Klárku a taky kluky ze třídy. A ptám se ho „Domluveno?“ A on „ANO“. A pak mu znovu vyprávím, co všechno ho určitě zítra čeká a říkám „Těšíš se?“ A on odpovídá „ANO“.

Zase začnou prima dny:-)