Na co všechno myslí jedna unavená
auti-matka? Hlavně neustále plánuje. Ne moc dopředu, jen tak den dva ve
výhledu, víc to nemá cenu. Ale stále přemýšlí. Kam musí zajít, co musí nakoupit,
zařídit. Jakou trasu zvolit, aby probíhala hladce a malý autík nechtěl vejít do
příliš mnoha lákajících dveří. Jelikož některé vstupy minout nelze.
Tak třeba banka – alespoň zjistit
zůstatek na účtu! Neboli manipulovat s bankomatem. Drogerie DM taky
nesnese odmítnutí. Obchod s knihami. Z počáteční lhostejnosti se
vyvinula láska k regálům knih, z nichž ty dětské najde snad i
poslepu. Nemožnost POKAŽDÉ něco koupit občas vede ke slušnému afektu. Ještěže
nás tam znají. Oni nás vůbec znají leckde. Třeba v samoobsluze, kde jsme
jednu dobu denně chodili pozorovat automatické dveře. Nebo v lékárně, kam
už utekl i za pult. Jsou tam hodní a evidentně by nám ho rádi vyléčili:-)
Ale zpět k auti-matce. Kromě
přemýšlení o potřebných pochůzkách chystá v rámci výchovného minima o
prázdninách úkolky pro dítě. Aby neztratilo práceschopnost. Aby mozek pracoval.
Staré úkolky nebaví, takže se stále přemýšlí nad novými. Hledají se inspirace
na internetu, laminuje se, tiskne, chystá.
Autista rozumí obrazcům, a tak se
stále vyvíjí nová a nová obrázková schémata. Vymýšlí se, co se to nebohé dítě má
naučit, co má prioritu a co ještě chvilku přežijem. Aktuálně nás čeká výzva v podobě
správného oblékání ponožek (asi by jeden nevěřil, jak těžké je dát patu na
patu) a čištění zubů. Takže opět hledání piktogramů, tisk, laminace, následná
výuka.
Diář. Orientace autisty v čase
příliš nefunguje. Je potřeba mu pomoct. A tak se dělají různé varianty
zážitkových deníků, režimů dne apod. My máme diář. A denně lepíme, co jsme
zažili. Co se vymykalo z rutiny. Fotky, piktogramy. Tiskárna stále jede na
plné obrátky.
Auti-matka přemýšlí, co musí
udělat druhý den. A píše si seznamy. Jen pomalu odškrtává, jelikož malý autík
po intenzivní rodinné dovolené a týdnu stráveném s chůvou vyžaduje
prakticky permanentní pozornost. Je skvělé, že chce být s námi, jenže už
si zase nezahraje sám. Téměř. A tak jsme trochu o krok zpět.
Auti-matka je nemožně unavená. Jenže
nejde přestat. Přestat znamená odsunout trochu práci s dítkem, která je
strašně důležitá. Copak to udělá? A ještě takhle večer o tom všem píše. Aby někteří
pochopili, z čeho je tak unavená, i když zatím nechodí do práce. V čem
je to všechno tak vyčerpávající. Taková jsem právě já.
A držte nám palce. Zítra nás čeká
EEG. Opakovaný přezkum, zda se Kubovi neklube epilepsie.
Žádné komentáře:
Okomentovat