Dnes opět přišla naše
muzikoterapeutka-víla. Byla jsem velmi zvědavá, co se bude dít. Ideální je
práce ve dvou, bez rozptylování s rodiči. Tak jsem si jen říkala, jak to
ten náš chlapeček zvládne. Nebude mě tam tahat? Nebude odbíhat? Nebude chtít
všechny nástroje někam zašít, aby už mu je neodnesli?
Naladěný vůbec nebyl ideálně. Po
obědě nespal a tak s ním pracovala mírná únava. Těsně před začátkem lekce
jsme ho navíc naštvali, to když si donesl větu, že se chce koupat, a my mu to
zamítli. Ale přišla víla a on si na ni očividně vzpomněl. Respektive vzpomněl
si na to, co přinesla minule za zajímavé předměty. Hned po příchodu zašli do
dětského pokoje a pak už bylo jen ticho přerušované občasným zapískáním na
flétnu, zvuky rumba koulí a podobně. Celé tohle soustředěné období trvalo
rovných 30 minut!! Pak vyšel z pokoje a bylo zřejmé, že pro něj je po
hodině:-) Vyšel klidný, očividně spokojený a řekla bych i „nasycený“ tím, co má
rád.
A víla byla spokojená. A říkala,
že to půjde. To jsou věci. A aby mu náhodou nebylo po hudbě smutno, už zítra se
chystáme do jedné kavárny na poslech klavíru…to jsem teprve zvědavá, co to s Kubou
udělá. Rychlejší rytmy miluje, a tak dost možná bude z kavárny i tančírna…
a Kubík prožene všechny místní holky:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat